sampradája (Hind)
sampradája [sampradāya] – posloupnost učitelů a žáků; předávání tradice z generace na generaci; linie, tradice (dříve často „sekta“). Hinduismus nikdy nebyl ústředně ovládaným a jednolitým náboženstvím s církevní organizací, takže v něm docházelo již od pradávných časů k vytváření místních skupin, ášramových komunit, klášterních sdružení, asketických hnutí, teologických, filozofických a jógových škol, a kultovních hnutí, obvykle pod vlivem silné osobnosti v roli gurua či duchovní hlavy. O tradicích hovoříme, až když se do popředí dostala hnutí, která prohlásila své zvolené božstvo (ištadévatá) za Nejvyššího Pána (íšvara) vesmíru a ztotožnila jej i s upanišadovým brahma nebo jej jakkoli jinak označila ve své teologicko-filozofické soustavě za nejvyšší skutečnost a transcendentní zdroj světa. To platí zejména o višnuisnu, šivaismu a šaktismu, časem však se utvořily též uvnitř těchto hnutí směry (např. Kršnových vyznavačů uvnitř višnuistické tradice), které nabyly charakter samostatné tradice. Také tantrismus vedl k vytváření skupinových útvarů s vlastními kulty a jógovými praktikami, komplikoval však situaci tím, že se v jeho liniích sdružovali za účelem kultu a praxe příslušníci všech hlavních tradic, aniž by se tím ze své původní linie vyčlenili. Trvalá nebo dočasná příslušnost jedince k jednomu nebo současně i k více tradicím nebo kultům nikterak nenarušuje jeho status hinduisty, a většina hinduistů přiznává ostatním formám náboženské praxe téměř stejnou platnost jako své vlastní, i když případy sektářského fanatismu nejsou ani v hinduismu neznámé. Z globálního hlediska se dá říci, že většina hinduistů není aktivně zapojena do konkrétních linií a volí si svůj duchovní výhled a způsob náboženské praxe v rámci rodinné tradice a podle své náklonnosti a rozhledu.
Literatura:
Bhattacharya, J. N. (1896), Hindu Castes and Sects: An Exposition of the Origin of the Hindu Caste System and the Bearing of the Sects towards Each Other and towards Other Religious Systems, Calcutta: Thacker, Spink & Co.
Gaeffke, P. – D. A. Utz (1984), Identity and Division in Cults and Sects in South Asia, University of Pennsylvania.
Gonda, Jan (1970), Viṣṇuism and Śivaism: A Comparison, London: SOAS (reprint Delhi: Munshiram Manoharlal, 1976).