thegčhen (Tibet)
(přesměrováno z severní buddhismus (Tibet))
thegčhen (theg chen), stažením z theg-[pa]-chen-[po] – doslova „velký vůz“, sans. mahájána. Vývojově pozdější ze dvou systémů Buddhovy nauky, oddělil se od thegmänu zhruba v 1. století před n. l. a zdůrazňující především vnější, náboženskou a kultovní stránku Buddhova učení. Na rozdíl od thegmänu spatřuje hlavní cíl v ideálu čhangčhubsempovství, tj. v hromadění zásluh v práci pro blaho druhých, v napomáhání bližním na cestě k vysvobození. Thegčhen odmítá přísnou askezi, klade menší důraz na život v klášterech a je spíše náboženstvím laiků. Má tendenci vstřebávat do svých ritů autochtonní božstva, na něž při svém misionářském šíření narazil, libuje si v bujném liturgickém rozrůznění a obohatil se o okázalý a spletitý panteon. Směr thegčhenu byl rozšířen ponejvíce v severní Indii, odkud později pronikl do Centrální Asie, do Číny a odtud do Koreje a přes ni do Japonska, proto bývá také označován za „severní buddhismus“.
Viz též: mahájána (Buddh)