tanec (Hind)

tanec (nátja [nāṭya]) – v pojetí hinduismu má božský původ v Šivově kosmickém tanci tándava, v jeho tvořivé fázi. Jeho manželka Párvatí jej doplňuje svůdným ženským tancem lásja. Náboženský původ tance, naznačený tímto mytologickým obrazem, má nepochybně svou historickou oprávněnost. Dá se předpokládat, že se postupně vyvinul z ceremoniálních kroků a pohybů kněží a jejich pomocníků během obětního rituálu. V průběhu doby se dále vyvinul v chrámové rituální tance, prováděné chrámovými tanečnicemi (dévadásí) pro potěchu bohů i poutníků. Tato praxe byla běžná v době vrcholného rozkvětu hinduismu obzvláště v chrámech jižní Indie, kde se udržela až do devatenáctého století. Byla však značně omezována již pod vládou islámských panovníků, kteří dávali přednost světským formám tance. Povolání tanečnic světského typu, které bylo lze najmout pro soukromé příležitosti, nabylo časem pochybnou pověst. Lidové tance prastarého původu (v souvislosti s jarními a podzimními slavnostmi plodnosti) rovněž přetrvaly do doby hinduismu a na severu splynuly s Kršnovým kultem. Náboženské tance bhaktů na oslavu božské tvořivé hravosti (lílá) lze dosud tu a tam spatřit. Moderní oživení klasického a lidového tance jej povýšilo na úroveň vysoce ceněného umění.

Karel Werner