tantrajóga (Hind)

tantrajóga [tantrayoga] – metodika duchovní praxe, jejímž cílem je dosažení konečné transcendentní integrace zharmonizováním či sjednocením protikladů v tomto světě. Jejich nejzjevnější manifestací je sexuální polarita, jejíž využití je proto pokládáno za nejúčinnější cestu k vyšší integraci. Tantrická jógová cesta má čtyři stupně: (1) krijájóga zahrnuje veřejné rituály, meditaci typu džapa s použitím speciálních manter, zvaných dháraní, a studium textů; (2) čarjájóga vyžaduje zachovávání předepsaných pravidel ctnosti, hlubší studium, pravidelnou meditaci, a po zvláštním zasvěcovacím obřadu (abhišéka) pravidelné provádění ezoterního rituálu, který symbolizuje cestu k vysvobození; (3) mahájóga je meditační metoda zvnitřnění („interiorizace“) tohoto rituálu pomocí vizualizačních technik; (4) anuttarájóga má vést k dosažení konečné integrace a osvobození a vyskytuje se ve dvou variantách: v praxi „pravé ruky“ (dakšináčára) se žák (sádhaka) v průběhu vizualizační meditace ztotožní se svým zvoleným bohem, který je vizualizován v sexuálním spojení (maithuna) se svou šakti, zatímco v praxi „levé ruky“ (vámáčára) žák sám vstoupí se svou dákiní ve stav maithuna, v němž oba představují zvoleného boha s jeho šakti, s nimiž se oba meditativně ztotožní („stanou se“ jimi). Tím mají v teorii mnohem snáze dosáhnout konečné integrace, kterou pak údajně zažijí ve stavu samádhi jako dokonalou blaženost (mahásukha). Vzato střízlivě a za předpokladu, že to je realistická metodika v dosahu lidských možností, musí být zřejmé, že uplatnění metod na stupni anuttarajógy ve vlastní jógové praxi na cestě pravé a obzvláště levé ruky (která se snadno zvrátí v obyčejné smyslové uspokojení), s nadějí na opravdový duchovní pokrok předpokládá dokonalé zvládnutí technik na předchozích stupních, což nepochybně vyžaduje mnohaletou praxi.

Literatura:
Douglas, Nik (1971), Tantra Yoga, New Delhi: Munshiram Manoharlal.

Karel Werner