transcendentní (Hind)
transcendentní – (1) to, co přesahuje dosah naší smyslové zkušenosti, např. oblasti a bytosti na jiných úrovních existence (nebe, peklo apod.); (2) to, co je mimo nebo nad světem, tj. existuje nezávisle na manifestovaném světě, času a prostoru (vyjadřované pojmy: Bůh, božský zdroj vesmíru, absolutno, nejvyšší skutečnost atd.) a může být poznáno zkušeností jen jako výsledek duchovní praxe, a to „vnitřním zřením“ nebo dosažením „probuzení“ apod. To však také naznačuje, že se zde předpokládá afinita mezi transcendentnem a vnitřní podstatou člověka (která je rovněž transcendentní jeho běžné zkušenosti, ale jako jeho vnitřní podstata mu je imanentní) čili že nejvyšší skutečnost je současně transcendentní a imanentní. V naukách škol hinduistického myšlení jsou pojmy imanence a transcendence často různou měrou a v různém vzájemném poměru obsaženy explicitně nebo implicitně.
Literatura:
Oberhammer, Gerhard (1978), Transzendenzerfahrung, Volzugshorizont des Heils: Das Problem in indischer und christlicher Tradition. Arbeitsdokumentation eines Symposiums, Institute für Indologie der Universität Wien.
Werner, Karel (1983), „The Concept of the Transcendent“, Religion 13, str. 311–322.