ultramontanismus (JKI-K)
ultramontanismus (z lat. ultra montes – za horami) Označení souhrnu tendencí v římskokatolické církvi, které zdůrazňují centralizaci, autoritu a vliv papežské kurie. Pojem byl znám už v 11. stol., specifický význam dostal ve 2. pol. 18. stol., kdy v kat. církvi začal označovat stoupence biskupského primátu a neomylnosti papeže. U. má kořeny ve Francii, kde jej Josef de Maistre (1754-1821) a abbé Félicité R. de Lamennais (1782-1854) teol. zdůvodňovali již v letech 1817-1819, odtud se šířil do Německa a Belgie. V období do pařížského červencového povstání 1830 se projevoval jako znovuposilování pozic řím. konzervativního, protimodernizačního a protiliberálního katolicismu, jenž se označuje též jako papalismus. Názorově trvá na primátu papeže ve všech rozhodujících otázkách a stává se tak protikladem galikanismu. V 19. stol. ultramontanisté prosadili obnovení jezuitského řádu (1814; jezuité), protimodernistický Syllabus papeže Pia IX. (1864) a dogma o papežské neomylnosti (1870).