zákon (Hind)
zákon, zákonitost – v hinduistické tradici: rozeznání a přijetí jevu pravidelnosti a spolehlivosti, který je zabudován do vnitřní struktury skutečnosti a projevuje se jako síla, jež je inherentní dění na všech úrovních existence: hmotné, duševní, mravní a duchovní. Pojem této univerzální zákonitosti byl znám ve védských sbírkách pod termínem rta, řád, a když byl později rozpracován ve vztahu k hodnotám lidské společnosti a jejích duchovních aspirací, byl označen termínem dharma. V oblasti etické vykrystalizoval v nauku o karmickém procesu, který zaručuje, že každý jedinec dříve či později sklidí ovoce svých činů, ať již v přítomném životě nebo v budoucích zrozeních, podle povahy svých činů a doby, potřebné k jejich uzrání. Na společenské úrovni je zákon odrazem kosmického řádu a v ideální společnosti by nebylo zapotřebí jej formulovat. Avšak vzhledem k lidské nevědomosti v úpadkové době a z toho plynoucí schopnosti volit nemoudrý směr konání, který není v harmonii s kosmickým řádem, bylo třeba dát zákonům slovní výraz, aby se jimi lidé mohli řídit a aby mohly být vynucovány mocí. Zákonodárci by opět měli ideálně mít vyšší duchovní autoritu, získanou tím, že by v sobě byli vyvinuli osvícenou vizi, jak tomu bylo, podle tradice, v případě starodávných védských žreců, kteří zásady poznaného kosmického pořádku vtělili do symboliky rituálu. Jejich dědici se stali králové, jejichž zákonodárná moc by měla být inspirována jejich vnitřním poutem k transcendentnímu zdroji kosmického řádu a jejich vladařské moci. Král s touto vnitřní realizací by byl pravý, osvícený dharmarádža, plně oprávněný pěstovat politiku danda, tj. vynucovat svou zákonodárnou a vladařskou autoritu trestáním přestupníků.
V praxi historicky známí zákonodárci, patřící povětšinou k vrstvě bráhmanské, odvozovali své zákony z védského pojmu rta a z interpretace pozdějšího pojmu dharma, a odůvodňovali je odvoláním se na svátá písma (šruti), přičemž svou činností vytvářeli jakýsi drah posvátné tradice (smrti). Král pak od nich obdržel vyšší sankci k vykonávání své moci rituální konsekrací, která mu dodala božskou autoritu v očích lidu, avšak nebyla nikterak vždy zárukou jeho mravní integrity a spravedlivé vlády.