Zobrazení zdroje stránky Opasek Jan Anastasius


= Opasek Jan Anastasius =
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1913-04-20">20. dubna 1913</time> ve Vídni (Rakousko)</span>
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1999-08-24">24. srpna 1999</time> v Rohru (Německo)</span>

[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, benediktin, básník. Po maturitě v Kolíně (1932) vstoupil do noviciátu v Břevnovském klášteře, kde přijal řádové jméno Anastáz. Studoval teologii v Praze a v Římě, vysvěcen byl roku 1938 a následujícího roku se stal konventuálním převorem. V roce 1947 se stal 60. opatem Břevnovského kláštera. V roce 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu obviněn z velezrady a špionáže; odsouzen byl k doživotnímu vězení, ze kterého byl v roce 1960 amnestován. Během pobytu ve věznicích si vysloužil přezdívku „Opat chuligán“ – pojmenování vymyslel jeho spoluvězeň [[Ondok Josef Petr|J. P. Ondok]] kvůli jeho povaze (karikatury a živé humorné projevy). Po propuštění pracoval jako stavební dělník a později jako knihovník v Národní galerii, kněžská služba mu byla nebyla dovolena. V roce 1968 emigroval do Německa, kde roku 1972 spoluzakládal a vedl laické katolické sdružení Opus Bonum při benediktinském klášteře Rohr. Po pádu komunismu se v roce 1990 vrátil do Břevnova, kde obnovil klášter a 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním arciopatem nově povýšeného břevnovského opatství. Pod jeho vedením se Břevnovský klášter stal centrem náboženského, kulturního a intelektuálního dialogu, nejprve v exilu, pak po revoluci doma. Jako spisovatel vydal básnické sbírky ''Obrazy'' (1974)'', Podvečerní hudba'' (1979)'', Život upřen do Středu'' (1979) a memoáry ''Dvanáct zastavení'' (1992), jež dokumentují jeho vězeňský život. V roce 1991 obdržel Řád T. G. Masaryka.

''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />

[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]
[[Kategorie:CNO]]