Zobrazení zdroje stránky Překrásná jména Boží (Islam)

<span id="entry">Překrásná jména Boží</span> (''asmáʼ Alláh al-husná'') – Boží atributy (''sifát'') známé lidem. Muslimští teologové (a spolu s nimi i mystikové, [[súfismus (Islam)|súfismus]]) vždy důsledně rozlišovali a rozlišují mezi Boží podstatou (''adh-dhát''), která je zcela nepoznatelná a transcendentní, a jeho přívlastky (''sifát''), skrze jejichž reflexi v tomto světě může věřící poznávat svého Stvořitele ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Muslimové věří, že z množství Božích přívlastků a atributů lidstvo poznalo jen zlomek, 99 z nich; a právě ta se nazývají Překrásná jména Boží (''asmáʼ Alláh al-husná''). Tato [[jména (Islam)|jména]] teologové ([[teologie (Islam)|teologie]]) i súfijové člení do dvou kategorií. První skupinou jsou ta z nich, která vyvolávají u věřícího pocity lásky, blízkosti a přízně (''uns'') a která souhrně nazýváme jmény krásy (''asmáʼ al-džamál''). Patří sem Boží atributy jako ''milosrdný'' (''ar-rahmán''), ''slitovný'' (''ar-rahím''), ''velkorysý'' (''al-karím'') a tak podobně. Druhou skupinou jsou jména majestátu (''asmáʼ al-džalál''), která naopak evokují pocity úcty, respektu, bázně a hrůzy. Tady lze jmenovat příklady, jako jsou ''mocný'' (''al-ʻazím'') nebo ''zabraňující'' (''al-mániʻ''). Překrásná jména Boží a spekulace na nich založené později dovedla muslimská [[magie (Islam)|magie]] do nevídaných rozměrů. Protože celý svět i člověk samotný nejsou ve skutečnosti ničím jiným než odrazem Božích jmen, musí v nich být reflektovány oba zmíněné aspekty. Poutník (''sálik'') pak cítí vůči svému Stvořiteli děs (''hajba'') i laskavost a blízkost (''uns'') zároveň. Je pronásledován současně touhou (''raghba'') i pocitem odcizení (''ghurba''). Většina z duševních stavů (''[[hál (Islam)|hál]]''), jimiž je súfí na své [[mystická cesta (Islam)|mystické cestě]] provázen, přináší s sebou i vlastní protiklad. Jsou to zároveň pocity poutníkovy, avšak současně i symboly vztahu mezi ním a Stvořitelem. Muslimové ovšem věří, že Bůh má i tajemné, sté, jméno. Toto Nejmocnější jméno Boží (''ism Alláh al-aʻzam'') zůstává běžným smrtelníkům neznámé. Súfijové věří, že jeho znalost (které se dostalo např. králi a prorokovi [[Sulajmán (Islam)|Sulajmánovi]]) s sebou přináší nadpřirozené schopnosti, dle některých názorů i vládu nad světem. Krásným příkladem, na němž můžeme dobře demonstrovat polaritu i komplexnost reflexe Božích atributů v podobě tohoto světa (náš svět není, jak súfijové věří, ničím jiným, než odrazem Božích přívlastků) představuje ''[[húrí (Islam)|húrí]]'' – dívka z [[ráj (Islam)|ráje]]. V Koránu najdeme velmi barvité líčení ráje (též [[eschatologie (Islam)|eschatologie]]) a muslimům to jejich odpůrci často vytýkali. Húrí je jedním z motivů, který žádného z muslimů nenechá chladným, neboť představuje symbol nejvyšší krásy a [[čistota (Islam)|čistoty]]. Její zjev tak vyvolává nejen touhu a žádost, ale zároveň respekt a ostych. Její tváře, čelo, šíje a vše, co je na jejím těle světlé, představují atributy krásy, zatímco to černé, vlasy, obočí, řasy i znaménko krásy – to bylo vnímáno jako zvlášť důležitý aspekt ženské přitažlivosti (bylo-li pouze jediné) – odrážejí atributy majestátu. Na příkladu rajské věčné panny si můžeme ukázat „dvojsečnost“ manifestace Božích jmen i s jejich vlivem na lidskou psychiku. Nepočítáme-li samotné jméno ''Alláh'' (Bůh), patří k Překrásným jménům Božím následující přívlastky: ''ar-rahmán'' (milosrdný), ''ar-rahím'' (slitovný), ''al-malik'' (král), ''al-qudddús'' (svatý), ''as-salám'' (mír), ''al-muʼmin'' (věrný), ''al-muhajmin'' (ovládající), ''al-ʻazíz'' (mocný, drahý), ''al-džabbár'' (podmaňující), ''al-mutakabbir'' (velkomožný), ''al-cháliq'' (stvořitel), ''al-báriʼ'' (tvůrce), ''al-musawwir'' (utvářející), ''al-ghaffár'' (odpouštějící), ''al-qahhár'' (podmaňující), ''al-wahháb'' (dárce), ''ar-razzáq'' (zaopatřující), ''al-fattáh'' (otevírající), ''al-ʻalím'' (vědoucí), ''al-qábid'' (třímající), ''al-básit'' (rozprostírající), ''al-cháfid'' (ponižující), ''ar-ráfiʻ'' (povyšující), ''al-muʻizz'' (posilující), ''al-mudhill'' (pokořující), ''as-samíʻ'' (slyšící), ''al-basír'' (vidoucí), ''al-hakam'' (rozhodčí), ''al-ʻadl'' (spravedlnost), ''al-latíf'' (laskavý), ''al-chabír'' (zkušený), ''al-halím'' (moudrý), ''al-ʻazím'' (nesmírný), ''al-ghafúr'' (odpouštějící), ''aš-šakúr'' (uznalý za vzdávání díků), ''al-ʻalí'' (vznešený), ''al-kabír'' (velký), ''al-hafíz'' (uchovávající), ''al-muqít'' (posilňující), ''al-hasíb'' (počítající), ''al-džalíl'' (vážený), ''al-karím'' (šlechetný), ''ar-raqíb'' (střežící), ''al-mudžíb'' (vyslýchající prosby), ''al-wásiʻ'' (zahrnující), ''al-hakím'' (moudrý), ''al-wadúd'' (milující), ''al-madžíd'' (slavený), ''al-báʻith'' (kříšící mrtvé v [[Den posledního soudu (Islam)|Den posledního soudu]]), ''aš-šahíd'' (svědek), ''al-haqq'' (pravda, pravdivý), ''al-wakíl'' (obhájce), ''al-qawí'' (silný), ''al-matín'' (pevný), ''al-walí'' (ochraňující), ''al-hamíd'' (chvályhodný), ''al-muhsí'' (sečítající v knize osudů), ''al-mubdiʻ'' (tvůrce), ''al-muʻíd'' (obnovující), ''al-muhjí'' (oživující), ''al-mumít'' (usmrcující), ''al-hajj'' (živý), ''al-qajjúm'' (věčný), ''al-wádžid'' (jsoucí), ''al-mádžid'' (slavný), ''al-wáhid'' (jediný), ''al-ahad'' (jeden), ''as-samad'' (věčný), ''al-qádir'' (všemohoucí), ''al-muqtadir'' (mající nejvyšší moc), ''al-muqaddim'' (urychlující), ''al-mu´achchir'' (odkládající), ''al-awwal'' (první), ''al-áchir'' (poslední), ''az-záhir'' (zjevný), ''al-bátin'' (skrytý), ''al-wálí'' (vládce), ''al-mutaʻálí'' (sám sebou povznesený), ''al-bárr'' (dobrodinec), ''at-tawwáb'' (blahosklonný ke kajícníkům), ''al-muntaqim'' (mstitel), ''al-ʻafúw'' (promíjející), ''ar-raʼúf'' (shovívavý), ''málikuʼl-mulk'' (mající královskou důstojnost), ''dhuʼl-džaláli waʼl-ikrám'' (pán vznešenosti a velkomyslnosti), ''al-muqsit'' (nestranný), ''al-džámiʻ'' (shromažďující), ''al-ghaní'' (soběstačný), ''al-mughní'' (obohacující), ''al-mániʻ'' (zabraňující), ''ad-dárr'' (škodící), ''an-náfiʻ'' (prospívající), ''an-núr'' (světlo), ''al-hádí'' (ukazující správnou cestu), ''al-badíʻ'' (nádherný), ''al-báqí'' (věčný), ''al-wárith'' (dědící), ''ar-rašíd'' (vedoucí správnou cestou), ''as-sabúr'' (trpělivý).

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Ahmad, Hazrat Mírzá Ghulám. ''Filosofie učení islámu''. Přel. prof. Mandel & Botho von Kopp. Praha: Nakladatelství Islám, 2003;
* Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
* Ibn Tajmíja. ''Wásitské vyznání''. Přeložil, komentářem a studií opatřil Pavel Ťupek. Praha: Academia, 2013;
* Lawrence, Bruce. ''O Koránu''. Přel. Gabriela Weberová-Babulíková. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2007;
* Mendel, Miloš. ''Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu''. Praha: Dingir, 2015;
* Pecha, Lukáš ed. ''Orientalia antiqua nova XX''. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2020;
* Ťupek, Pavel. ''Salafitský islám''. Praha: Academia, 2015.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''

<span class="section_title">Viz též:</span> [[krásná jména boží (JKI-I)|krásná jména boží (JKI-I)]]<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]