Překrásná jména Boží (Islam)
Překrásná jména Boží (asmáʼ Alláh al-husná) – Boží atributy (sifát) známé lidem. Muslimští teologové (a spolu s nimi i mystikové, súfismus) vždy důsledně rozlišovali a rozlišují mezi Boží podstatou (adh-dhát), která je zcela nepoznatelná a transcendentní, a jeho přívlastky (sifát), skrze jejichž reflexi v tomto světě může věřící poznávat svého Stvořitele (Alláh). Muslimové věří, že z množství Božích přívlastků a atributů lidstvo poznalo jen zlomek, 99 z nich; a právě ta se nazývají Překrásná jména Boží (asmáʼ Alláh al-husná). Tato jména teologové (teologie) i súfijové člení do dvou kategorií. První skupinou jsou ta z nich, která vyvolávají u věřícího pocity lásky, blízkosti a přízně (uns) a která souhrně nazýváme jmény krásy (asmáʼ al-džamál). Patří sem Boží atributy jako milosrdný (ar-rahmán), slitovný (ar-rahím), velkorysý (al-karím) a tak podobně. Druhou skupinou jsou jména majestátu (asmáʼ al-džalál), která naopak evokují pocity úcty, respektu, bázně a hrůzy. Tady lze jmenovat příklady, jako jsou mocný (al-ʻazím) nebo zabraňující (al-mániʻ). Překrásná jména Boží a spekulace na nich založené později dovedla muslimská magie do nevídaných rozměrů. Protože celý svět i člověk samotný nejsou ve skutečnosti ničím jiným než odrazem Božích jmen, musí v nich být reflektovány oba zmíněné aspekty. Poutník (sálik) pak cítí vůči svému Stvořiteli děs (hajba) i laskavost a blízkost (uns) zároveň. Je pronásledován současně touhou (raghba) i pocitem odcizení (ghurba). Většina z duševních stavů (hál), jimiž je súfí na své mystické cestě provázen, přináší s sebou i vlastní protiklad. Jsou to zároveň pocity poutníkovy, avšak současně i symboly vztahu mezi ním a Stvořitelem. Muslimové ovšem věří, že Bůh má i tajemné, sté, jméno. Toto Nejmocnější jméno Boží (ism Alláh al-aʻzam) zůstává běžným smrtelníkům neznámé. Súfijové věří, že jeho znalost (které se dostalo např. králi a prorokovi Sulajmánovi) s sebou přináší nadpřirozené schopnosti, dle některých názorů i vládu nad světem. Krásným příkladem, na němž můžeme dobře demonstrovat polaritu i komplexnost reflexe Božích atributů v podobě tohoto světa (náš svět není, jak súfijové věří, ničím jiným, než odrazem Božích přívlastků) představuje húrí – dívka z ráje. V Koránu najdeme velmi barvité líčení ráje (též eschatologie) a muslimům to jejich odpůrci často vytýkali. Húrí je jedním z motivů, který žádného z muslimů nenechá chladným, neboť představuje symbol nejvyšší krásy a čistoty. Její zjev tak vyvolává nejen touhu a žádost, ale zároveň respekt a ostych. Její tváře, čelo, šíje a vše, co je na jejím těle světlé, představují atributy krásy, zatímco to černé, vlasy, obočí, řasy i znaménko krásy – to bylo vnímáno jako zvlášť důležitý aspekt ženské přitažlivosti (bylo-li pouze jediné) – odrážejí atributy majestátu. Na příkladu rajské věčné panny si můžeme ukázat „dvojsečnost“ manifestace Božích jmen i s jejich vlivem na lidskou psychiku. Nepočítáme-li samotné jméno Alláh (Bůh), patří k Překrásným jménům Božím následující přívlastky: ar-rahmán (milosrdný), ar-rahím (slitovný), al-malik (král), al-qudddús (svatý), as-salám (mír), al-muʼmin (věrný), al-muhajmin (ovládající), al-ʻazíz (mocný, drahý), al-džabbár (podmaňující), al-mutakabbir (velkomožný), al-cháliq (stvořitel), al-báriʼ (tvůrce), al-musawwir (utvářející), al-ghaffár (odpouštějící), al-qahhár (podmaňující), al-wahháb (dárce), ar-razzáq (zaopatřující), al-fattáh (otevírající), al-ʻalím (vědoucí), al-qábid (třímající), al-básit (rozprostírající), al-cháfid (ponižující), ar-ráfiʻ (povyšující), al-muʻizz (posilující), al-mudhill (pokořující), as-samíʻ (slyšící), al-basír (vidoucí), al-hakam (rozhodčí), al-ʻadl (spravedlnost), al-latíf (laskavý), al-chabír (zkušený), al-halím (moudrý), al-ʻazím (nesmírný), al-ghafúr (odpouštějící), aš-šakúr (uznalý za vzdávání díků), al-ʻalí (vznešený), al-kabír (velký), al-hafíz (uchovávající), al-muqít (posilňující), al-hasíb (počítající), al-džalíl (vážený), al-karím (šlechetný), ar-raqíb (střežící), al-mudžíb (vyslýchající prosby), al-wásiʻ (zahrnující), al-hakím (moudrý), al-wadúd (milující), al-madžíd (slavený), al-báʻith (kříšící mrtvé v Den posledního soudu), aš-šahíd (svědek), al-haqq (pravda, pravdivý), al-wakíl (obhájce), al-qawí (silný), al-matín (pevný), al-walí (ochraňující), al-hamíd (chvályhodný), al-muhsí (sečítající v knize osudů), al-mubdiʻ (tvůrce), al-muʻíd (obnovující), al-muhjí (oživující), al-mumít (usmrcující), al-hajj (živý), al-qajjúm (věčný), al-wádžid (jsoucí), al-mádžid (slavný), al-wáhid (jediný), al-ahad (jeden), as-samad (věčný), al-qádir (všemohoucí), al-muqtadir (mající nejvyšší moc), al-muqaddim (urychlující), al-mu´achchir (odkládající), al-awwal (první), al-áchir (poslední), az-záhir (zjevný), al-bátin (skrytý), al-wálí (vládce), al-mutaʻálí (sám sebou povznesený), al-bárr (dobrodinec), at-tawwáb (blahosklonný ke kajícníkům), al-muntaqim (mstitel), al-ʻafúw (promíjející), ar-raʼúf (shovívavý), málikuʼl-mulk (mající královskou důstojnost), dhuʼl-džaláli waʼl-ikrám (pán vznešenosti a velkomyslnosti), al-muqsit (nestranný), al-džámiʻ (shromažďující), al-ghaní (soběstačný), al-mughní (obohacující), al-mániʻ (zabraňující), ad-dárr (škodící), an-náfiʻ (prospívající), an-núr (světlo), al-hádí (ukazující správnou cestu), al-badíʻ (nádherný), al-báqí (věčný), al-wárith (dědící), ar-rašíd (vedoucí správnou cestou), as-sabúr (trpělivý).
Dále k tématu
- Ahmad, Hazrat Mírzá Ghulám. Filosofie učení islámu. Přel. prof. Mandel & Botho von Kopp. Praha: Nakladatelství Islám, 2003;
- Aš-Šahrastání, Muhammad. Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
- Ibn Tajmíja. Wásitské vyznání. Přeložil, komentářem a studií opatřil Pavel Ťupek. Praha: Academia, 2013;
- Lawrence, Bruce. O Koránu. Přel. Gabriela Weberová-Babulíková. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2007;
- Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
- Pecha, Lukáš ed. Orientalia antiqua nova XX. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2020;
- Ťupek, Pavel. Salafitský islám. Praha: Academia, 2015.
Viz též: krásná jména boží (JKI-I)