kehila (JKI-J)

kehila (z hebr. kahal, kihel – shromažďovat se) Žid. komunita. V bibl. textech se objevuje k. pouze dvakrát (Dt 33, 4; Neh 5, 7) a je synonymní s výrazy kahal – shromáždění lidu, a eda – společenství lidu. V diaspoře označuje tento termín (často ve spojení kehila kdoša – svaté společenství) žid. obec s vlastní světskou samosprávou a autonomií v náb., civilně-práv. a fiskálních věcech. Ve vých. Evropě byla nazývána kahal. Až do konce 18. stol. se vyvíjela obecní organizace na základech talmudické tradice v těsné závislosti na nežid. okolí. V průběhu emancipace k. ve smyslu starověké a středověké žid. komunity zanikla a změnila se na náb. společenství. Nejdéle se struktura k. udržela v Orientu a sev. Africe.

Bedřich Nosek