teokracie (JKI-J)

teokracie (z řec. theokratiá – boží vláda) Forma státního uspořádání, která se odvozuje od předpokládané znalosti boží vůle. Zákl. znakem t. je plná identifikace náb. a světských pořádků, jež je vydávána za projev přímé boží vlády. Moc v teokratickém státě leží zpravidla v rukou relativně úzké skupiny lidí, příp. jednoho člověka, který je oficiálně považován buď přímo za Boha nebo za jeho zástupce; obvykle se jedná o nejvyšší představitele kultu či církve. T. ale nemusí být nutně vládou kněží (hierokracií). Poté, co Izraelité uzavřeli smlouvu s Jahvem, stal se jediným králem celého Izraele Bůh, který měl různé (volitelné) zástupce. Po vzniku království podléhala rozhodnutí krále božímu sankcionování. Přechod t. v hierokracii je patrný v období Druhého chrámu, kdy stála v čele žid. pospolitosti kněžská vrstva. Moderní Izrael se ustavil jako nenáb., sekulární stát.

Viz též: teokracie (JKI-K), teokracie (JKI-I)

Břetislav Horyna