hermeneutika (JKI-K)

hermeneutika (řec. hermeneuein – tlumočit; odvozeno od jména boha Herma) Nauka o výkladu veškerých projevů kultury (lit. textů, výtvarného umění, hudby aj.). V zásadě zahrnuje i problém vyjádření božské (transcendentní) skutečnosti lidskými slovy (Hermes byl poslem bohů), kterým se obírá i teol. a fil. noetika, i teorii překladu z jednoho jazyka do druhého (translatologii), která se však už ustavila jako samostatný obor. Prakticky se pojem h. užívá pro interpretaci, která se zamýšlí nad svými vlastními předpoklady a kriticky pracuje s prostředky analogické řeči (podobenství). Hermeneutika bibl. textů je teorií exegeze. Zákl. postupy h. formulovala řec. klasická filosofie, v kř. exegezi ji rozvinuly alexandrijská a antiochejská škola v 3. stol. Novověkou h. ovlivnil F. E. D. Schleiermacher (z. 1834), zákl. dílem moderní fil. h. je Wahrheit und Methode (1960) něm. filosofa H. G. Gadamera.

Pavel Pokorný