Pius II. (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:41
Pius II. (vl. jm. Aeneas Silvius Piccolomini, 1405-1464) Ital. humanista a od 1458 papež. Studoval v Sieně a ve Florencii, od 1432 účastník basilejského koncilu, 1442 jmenován císařem Fridrichem III. sekretářem říšské kanceláře a korunován na básníka; 1447 biskupem v Terstu, 1450 biskupem v Sieně. Autor světské literatury (např. veršované milostné novely Chrysis) a spisů círk.-politických (např. Pentalog, žádající svolání koncilu, De gestis concilii Basiliensis commentariorum libri II, vysvětlující výsledky basilejského koncilu, De ortu et auctoritate imperii Romani, o původu a autoritě řím. impéria). Po dobytí Cařihradu (1453) se angažoval v přípravách války proti Turkům. Češi za krále Jiřího z Poděbrad a některá něm. knížata však neměli k těmto tažením chuti. Připomínali papeži minulost, a proto se P. II. rozhodl vydat 1463 bulu, v níž se objevuje známé rčení „Aeneam reicite, Pium suscipite“ (Eneáše odvrhněte, Pia přijměte). Pro čes. dějiny má zvláštní význam jeho cesta do Čech (1451), kdy také navštívil Tábor a diskutoval o víře. Zrušil 1462 kompaktáta (husitství), a tím zmařil naděje na smír Čechů s církví. Zajímavým spisem je i P. Historia Bohemica (České dějiny), třebaže se dotýkaly dobových problémů jen povrchně a byly psány zaujatě proti husitům; dílo bylo také překládáno do češtiny. Pro čes. dějiny má význam i jeho bohatá korespondence.