Solovjov, Vladimír Sergejevič (JKI-K)

Solovjov, Vladimír Sergejevič (1853-1900) Ruský náb. filosof, předjímající mnohé ideje bohohledačství z prvých let 20. století. V návaznosti na tradice rus. slavjanofilství (A. S. Chomjakov, I. V. Kirejevskij) i něm. vlivy (J. Boehme, G. W. F. Hegel, F. W. J. Schelling, F. von Baader) rozvíjel náb.-fil. teorii o kosmické harmonii a vzájemné závislosti, soustředěné kolem svého božského základu, Sofie. Církvi v této koncepci přikládal velký význam, neboť sjednocuje božské a stvořené a transformuje životy jednotlivců do stavu organické vztaženosti. Kritiku záp. racionalismu a materialismu (Krizis zapadnoj filosofii, 1874) směřoval k myšlence tzv. „svobodné teokracie“ (Istorija i buduščnosť těokratii, 1887), schopné náb. obrodit Západ i Východ, sjednotit kat. i pravosl. církve a realizovat ideu „boholidství“ (Čtenija o bogočelovečestve, 1877-1881). Nezbytnou duch. pomoc přitom očekával od rus. národa, o němž věřil, že má zvláštní božské poslání (La Russie et l´Eglise universelle, 1889). S. ovlivnil řadu rus. filosofů a pravosl. teologů 20. století (S. Bulgakov, P. Florovskij, N. Berďajev, V. Losskij ad.). Čes.: Duch. základy života, 1923, ²1996; Židovství a kř. otázka, 1939; Rusko a všeobecná církev, 1947; Legenda o Antikristu, 1996; Idea nadčlověka, 1997; Čtení o boholidství, 2000; Krize záp. filosofie, 2001; Fil. základy komplexního vědění, 2001; Ospravedlnění dobra, 2002; Velký inkvizitor, 2002. Spisy S. vydává od 1996 nakladatelství Refugium Velehrad-Roma ve spolupráci s Centrem Aletti.

Helena Pavlincová