stúpa (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">stúpa</span> [stūpa], pál. ''thúpa'' [thūpa] – proslulé mohyly; jsou to velké architektonicky vypracované relikviáře, jež se během času vyvinuly z dávných náhrobků, které staří Indové vršili na popel svých zesnulých. Do mohyl se ukládaly ostatky Buddhovy, ostatky jiných ''[[tathágata (Buddh)|tathágatů]]'', jejich učedníků (san. ''[[šrávaka (Buddh)|šrávaka]]'', pál. ''sávaka'') a ''[[čakravartin (Buddh)|čakravartinů]]''. Na čtvercové základně stojí velká kupole obkroužená třemi schody; na vrcholu kupole je čtvercový hranol, z nějž se tyčí žerď s jakýmsi několikavrstevným deštníkem. Kolem mohyly je zídka se čtyřmi brankami. Proti každé brance stojí kamenné podstavce, na něž uctívači kladou obětiny. Uvnitř ve středu mohyly je prostor čtvercového půdorysu, kde jsou uloženy ostatky světců, ale i šperky, mince, mušličky, posvátné texty ap.; tento prostor je zazděn a tudíž zcela nepřístupný. Rozměry a výtvarné zpracování těchto mohyl byly odjakživa dosti rozmanité, většinou podle významu a slávy dotyčné osobnosti. V Buddhově době už sice Indové bezpochyby znali písmo, ale užívali ho velmi málo spoléhajíce především na paměť, a tak na žádné mohyle neshledáváme žádné nápisy. Tím lze vysvětlit i to, že mnohé mohyly byly přisuzovány dávným ''[[buddha (Buddh)|buddhům]]'', kteří prý žili a působili ve staletích před Buddhou Šákjamunim. Mohyla se svými čtyřmi brankami byla vždy orientována ke čtyřem stranám světovým. A sama mohyla stála vždy přesně na západ, na sever nebo na východ od vlastního kláštera (''[[vihára (Buddh)|vihára]]''), a to podle různých škol nebo sekt, leč nikdy na jih. Nejstarší dosud známá zmínka o buddhistických mohylách je na Západě uvedena u Klementa Alexandrijského v jeho spise ''Strómateis'', ''Koberce'', z přelomu 2. a 3. století n. l. |
<span id="entry">stúpa</span> [stūpa], pál. ''thúpa'' [thūpa] – proslulé mohyly; jsou to velké architektonicky vypracované relikviáře, jež se během času vyvinuly z dávných náhrobků, které staří Indové vršili na popel svých zesnulých. Do mohyl se ukládaly ostatky Buddhovy, ostatky jiných ''[[tathágata (Buddh)|tathágatů]]'', jejich učedníků (san. ''[[šrávaka (Buddh)|šrávaka]]'', pál. ''sávaka'') a ''[[čakravartin (Buddh)|čakravartinů]]''. Na čtvercové základně stojí velká kupole obkroužená třemi schody; na vrcholu kupole je čtvercový hranol, z nějž se tyčí žerď s jakýmsi několikavrstevným deštníkem. Kolem mohyly je zídka se čtyřmi brankami. Proti každé brance stojí kamenné podstavce, na něž uctívači kladou obětiny. Uvnitř ve středu mohyly je prostor čtvercového půdorysu, kde jsou uloženy ostatky světců, ale i šperky, mince, mušličky, posvátné texty ap.; tento prostor je zazděn a tudíž zcela nepřístupný. Rozměry a výtvarné zpracování těchto mohyl byly odjakživa dosti rozmanité, většinou podle významu a slávy dotyčné osobnosti. V Buddhově době už sice Indové bezpochyby znali písmo, ale užívali ho velmi málo spoléhajíce především na paměť, a tak na žádné mohyle neshledáváme žádné nápisy. Tím lze vysvětlit i to, že mnohé mohyly byly přisuzovány dávným ''[[buddha (Buddh)|buddhům]]'', kteří prý žili a působili ve staletích před Buddhou Šákjamunim. Mohyla se svými čtyřmi brankami byla vždy orientována ke čtyřem stranám světovým. A sama mohyla stála vždy přesně na západ, na sever nebo na východ od vlastního kláštera (''[[vihára (Buddh)|vihára]]''), a to podle různých škol nebo sekt, leč nikdy na jih. Nejstarší dosud známá zmínka o buddhistických mohylách je na Západě uvedena u Klementa Alexandrijského v jeho spise ''Strómateis'', ''Koberce'', z přelomu 2. a 3. století n. l. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> ''[[púrvabuddha (Buddh)|púrvabuddha]]'' |
||
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> ''[[púrvabuddha (Buddh)|púrvabuddha]]'' |
||
Význam pojmu v hinduismu viz [[stúpa (Hind)]] |
Význam pojmu v hinduismu viz [[stúpa (Hind)]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
stúpa [stūpa], pál. thúpa [thūpa] – proslulé mohyly; jsou to velké architektonicky vypracované relikviáře, jež se během času vyvinuly z dávných náhrobků, které staří Indové vršili na popel svých zesnulých. Do mohyl se ukládaly ostatky Buddhovy, ostatky jiných tathágatů, jejich učedníků (san. šrávaka, pál. sávaka) a čakravartinů. Na čtvercové základně stojí velká kupole obkroužená třemi schody; na vrcholu kupole je čtvercový hranol, z nějž se tyčí žerď s jakýmsi několikavrstevným deštníkem. Kolem mohyly je zídka se čtyřmi brankami. Proti každé brance stojí kamenné podstavce, na něž uctívači kladou obětiny. Uvnitř ve středu mohyly je prostor čtvercového půdorysu, kde jsou uloženy ostatky světců, ale i šperky, mince, mušličky, posvátné texty ap.; tento prostor je zazděn a tudíž zcela nepřístupný. Rozměry a výtvarné zpracování těchto mohyl byly odjakživa dosti rozmanité, většinou podle významu a slávy dotyčné osobnosti. V Buddhově době už sice Indové bezpochyby znali písmo, ale užívali ho velmi málo spoléhajíce především na paměť, a tak na žádné mohyle neshledáváme žádné nápisy. Tím lze vysvětlit i to, že mnohé mohyly byly přisuzovány dávným buddhům, kteří prý žili a působili ve staletích před Buddhou Šákjamunim. Mohyla se svými čtyřmi brankami byla vždy orientována ke čtyřem stranám světovým. A sama mohyla stála vždy přesně na západ, na sever nebo na východ od vlastního kláštera (vihára), a to podle různých škol nebo sekt, leč nikdy na jih. Nejstarší dosud známá zmínka o buddhistických mohylách je na Západě uvedena u Klementa Alexandrijského v jeho spise Strómateis, Koberce, z přelomu 2. a 3. století n. l.
Viz též: púrvabuddha
Význam pojmu v hinduismu viz stúpa (Hind)