Bůh (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
(přidán Slovník buddhismu)
imported>ZRN
(odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">Bůh</span> Pojem označující zákl. „předmět“, „cíl“ kř. [[víra (JKI-K)|víry]], numinózní protějšek člověka. Chápe se jako Absolutno, k němuž člověk vztahuje relativitu vlastního bytí a bytí stvořeného světa. V křesťanství je pojem B. vykládán personálně – je jeden trojjediný B. o jedné podstatě a třech osobách (Bůh Otec, Bůh Syn a Duch sv.; [[Trojice (JKI-K)|Trojice]]) – a je charakterizován řadou vlastností (atributů): věčností, nekonečností, nezměnitelností, všudypřítomností, všemohoucností, vševědoucností, milosrdenstvím, spravedlností, moudrostí, věrností člověku, svatostí, milostí, láskou. Je chápán jako stvořitel vesmíru ([[stvoření (JKI-K)|stvoření]]), jemuž dává imanentní smysl stvořením člověka ke svému obrazu a transcendentní smysl vysláním [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]]. Kř. učení o B. ([[teologie (JKI-K)|teologie]]) vypracovalo systém pevných výroků ([[dogma (JKI-K)|dogmat]]), zdůvodnění a [[důkazy boží existence (JKI-K)|důkazů boží existence]], které vycházejí z možnosti rozumění řeči o B. To je však nemyslitelné bez jistého předjímavého rozumění otázce po B., založeného na lidské zkušenosti se světem a se sebou samým, protože v důsledku je rozuměním řeči o B. pouze víra. Otázka po B. jako jeden z antropologicky konstantních momentů tak nemusí souviset přímo s vírou v existenci B., jako spíš s problémem, co se myslí pojmem B., co má na mysli řečník o B. Často vznášená otázka po existenci B. je pak z hlediska filosofie náboženství svým významem druhořadá při pozitivním i negativním odpovídání, protože rozhoduje jednak myšlenkový obraz B., v němž je jeho bytí (či nebytí) naprosto reálné, jednak důsledky tohoto obrazu pro jednání člověka.
 
<span id="entry">Bůh</span> Pojem označující zákl. „předmět“, „cíl“ kř. [[víra (JKI-K)|víry]], numinózní protějšek člověka. Chápe se jako Absolutno, k němuž člověk vztahuje relativitu vlastního bytí a bytí stvořeného světa. V křesťanství je pojem B. vykládán personálně – je jeden trojjediný B. o jedné podstatě a třech osobách (Bůh Otec, Bůh Syn a Duch sv.; [[Trojice (JKI-K)|Trojice]]) – a je charakterizován řadou vlastností (atributů): věčností, nekonečností, nezměnitelností, všudypřítomností, všemohoucností, vševědoucností, milosrdenstvím, spravedlností, moudrostí, věrností člověku, svatostí, milostí, láskou. Je chápán jako stvořitel vesmíru ([[stvoření (JKI-K)|stvoření]]), jemuž dává imanentní smysl stvořením člověka ke svému obrazu a transcendentní smysl vysláním [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]]. Kř. učení o B. ([[teologie (JKI-K)|teologie]]) vypracovalo systém pevných výroků ([[dogma (JKI-K)|dogmat]]), zdůvodnění a [[důkazy boží existence (JKI-K)|důkazů boží existence]], které vycházejí z možnosti rozumění řeči o B. To je však nemyslitelné bez jistého předjímavého rozumění otázce po B., založeného na lidské zkušenosti se světem a se sebou samým, protože v důsledku je rozuměním řeči o B. pouze víra. Otázka po B. jako jeden z antropologicky konstantních momentů tak nemusí souviset přímo s vírou v existenci B., jako spíš s problémem, co se myslí pojmem B., co má na mysli řečník o B. Často vznášená otázka po existenci B. je pak z hlediska filosofie náboženství svým významem druhořadá při pozitivním i negativním odpovídání, protože rozhoduje jednak myšlenkový obraz B., v němž je jeho bytí (či nebytí) naprosto reálné, jednak důsledky tohoto obrazu pro jednání člověka.
 
<span class="section_title">Viz též:</span> [[Bůh (JKI-J)|Bůh (JKI-J)]], [[Alláh (JKI-I)|Alláh (JKI-I)]]
 
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
  +
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[Bůh (JKI-J)|Bůh (JKI-J)]], [[Alláh (JKI-I)|Alláh (JKI-I)]]
 
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
 
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
 
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]
 
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

Bůh Pojem označující zákl. „předmět“, „cíl“ kř. víry, numinózní protějšek člověka. Chápe se jako Absolutno, k němuž člověk vztahuje relativitu vlastního bytí a bytí stvořeného světa. V křesťanství je pojem B. vykládán personálně – je jeden trojjediný B. o jedné podstatě a třech osobách (Bůh Otec, Bůh Syn a Duch sv.; Trojice) – a je charakterizován řadou vlastností (atributů): věčností, nekonečností, nezměnitelností, všudypřítomností, všemohoucností, vševědoucností, milosrdenstvím, spravedlností, moudrostí, věrností člověku, svatostí, milostí, láskou. Je chápán jako stvořitel vesmíru (stvoření), jemuž dává imanentní smysl stvořením člověka ke svému obrazu a transcendentní smysl vysláním Ježíše. Kř. učení o B. (teologie) vypracovalo systém pevných výroků (dogmat), zdůvodnění a důkazů boží existence, které vycházejí z možnosti rozumění řeči o B. To je však nemyslitelné bez jistého předjímavého rozumění otázce po B., založeného na lidské zkušenosti se světem a se sebou samým, protože v důsledku je rozuměním řeči o B. pouze víra. Otázka po B. jako jeden z antropologicky konstantních momentů tak nemusí souviset přímo s vírou v existenci B., jako spíš s problémem, co se myslí pojmem B., co má na mysli řečník o B. Často vznášená otázka po existenci B. je pak z hlediska filosofie náboženství svým významem druhořadá při pozitivním i negativním odpovídání, protože rozhoduje jednak myšlenkový obraz B., v němž je jeho bytí (či nebytí) naprosto reálné, jednak důsledky tohoto obrazu pro jednání člověka.

Břetislav Horyna

Viz též: Bůh (JKI-J), Alláh (JKI-I)