Společenství buddhismu v České republice

Společenství buddhismu v České republice

Společenství buddhismu v České republice je tvořeno cizinci vietnamské národnosti s povolením k trva­lému nebo dlouhodobé­mu pobytu v České republice, jednak českými občany, které k Viet­namu váží rodinné či kul­turní ko­řeny. Někteří z vietnamské menšiny jsou buddhisty mahájánového směru, který je většinově příto­men ve Vietnamu a který jako tzv. vietnamský bud­dhismus tvoří jeho lokální verzi. Registrací této náboženské společnosti roku 2020 vznikl zajímavý stav, kdy každá ze tří v České republice registrovaných buddhistických nábožen­ských společností patří k jinému ze tří základních směrů buddhismu: společnost Bud­dhismus Dia­mantové cesty navazuje na vadžrajánu, společnost Théravádový buddhis­mus odkazuje na svůj buddhistický směr již v názvu a Společenství buddhismu v České republice reprezentuje mahájánový směr buddhismu.

Nástin historie buddhismu ve Vietnamu

Buddhismus je na území současného Vietnamu přítomen podle legend nej­později již od 3. století př. Kr., tedy již před počátkem čínské vlády na severu země. Buddhistická sangha (pospoli­tost v čele s mnichy) hrála v ně­kterých obdobích význam­nou, ne-li rozhodu­jící kulturní a poli­tickou úlohu v zemi. Jedná se především o dobu vlády dynastií Pozdní Ly (1010–1225) a Tran (1225–1400). Buddhismus byl dobře zakořeněn ve společnosti i v době, kdy politický vliv mnichů byl slabší. Théravádoví buddhisté tvoří ve Vietnamu menšinu žijící v podstatě jen v jižní části země. Se vzrůs­tajícím vlivem Číňanů, jejichž vláda nad Vietnamci trvala od 2. stol. př. Kr. do 10. století, se totiž od severu stále více prosazoval mahájánový buddhis­mus čín­ského charakteru. Naprostá většina Vietnamců žijících v České republice a jejich potomků má přitom své kořeny na severu země.

Čínskou a v důsledku i vietnamskou podobu ma­hájánového buddhismu charakteri­zuje její prolínání s du­chovními tra­dice­mi taoismu a konfucianis­mu. Toto prolínání je vyjadřová­no výrazem „tři cesty“ nebo spíše „trojí cesta“ ve smyslu paralelního praktikování tří učení či tří nábožen­ství. Na území Vietnamu přitom mahájá­nový buddhismus pronikl ve dvou školách: ve škole čchan (vietnamsky thiền, na Západě známěj­ší v ja­ponské podobě jako zen), praktikované v klášte­rech, a ve škole Čisté země buddhy Amitábhy, oslovující široké vrstvy obyvatel­stva. Právě k této škole Společenství buddhismu v České republice patří.

Školu Čisté země reprezentuje v současném Vietnamu hlavně zastřešující organizace nazvaná Buddhistická sangha Vietnamu (VBS, též Národní buddhistická sangha Vietnamu), založená roku 1981 a patřící k pětici nejvýz­namnějších náboženství registrovaných vietnamským státem (spolu s římským katolicis­mem, protestantismem, islámem a hinduismem). Původně nepřátelský postoj vietnamských komunistů k buddhismu a k náboženství vůbec se začal v devadesátých letech v případě Buddhistické sanghy Vietnamu měnit ve smyslu tolerance a spolupráce. Ve druhém desetiletí 21. století je tento postoj už zřetelně pozitivní a státní úřady podporují prostřednictvím této organizace buddhismus jako součást národního kultur­ního dědictví. K buddhismu se formálně hlásí asi polovina obyvatelstva, počet praktikujících i mimo svátky a kulturní příležitosti je ovšem odhado­ván na celkem asi 10–14 mili­onů z asi devadesátimilionové populace, tedy asi na 12–16 procent obyvatelstva. Asi 80 procent buddhistů ve Vietnamu přitom patří ke škole Čisté země.

Religionistická charakteristika vietnamského buddhismu

Mahájánový buddhismus charakterizuje – kromě jiného – úcta k buddhům a bódhisattvům, tedy k duchovním bytostem, které repre­zentují aspekty Buddhy a ctnosti bud­­dhovství. Nejoblíbenější školou mahájánového buddhismu je v Číně i ve Vietnamu škola čisté země buddhy Amitábhy, založená asi v 6. století. V této škole se o Amitábhovi před­pokládá, že vládne dále­ko na západě a umožňuje svým ctitelům zrodit se v jeho čisté ze­mi, odkud je možné již snadno dosáhnout cíl (nirvánu). V jeho soucit­né pomoci všem trpícím bytostem ho provází bódhisattva Avalokitéšvara, a to v ženské podobě jako Kuan Jin. Histo­rickému Buddhovi (Sidhártovi Gautamovi žijícímu v polovině prvního tisíciletí před na­ším leto­počtem), buddhovi budoucího věku Maitréjovi, Amitábhovi a Kuan-jin je proka­zována v této škole největší úcta.

Je to patrné i na posvátných místech vietnamských buddhistů v České republice, přičemž výraz „pa­goda“ bývá používán pro větší chrám, který obsahuje i zázemí pro přítomnost mnicha, zatímco „svatyní“ se rozumí spíše menší a jednodušeji zařízený posvátný prostor, než je prostor chrámu. Všechny výrazy jsou ale v běžné řeči používány záměně. Na hlav­ním oltáři posvátného pro­storu mohou být sochy, reprezentující buddhu minulosti (Ami­táb­hu), buddhu Pří­tom­nosti (historického Buddhu Šakjamúniho) a buddhu budouc­nosti (Maitréju). Na oltáři též bývá socha Kuan-jin, někdy v podobě s mnoha rukama připra­venýma k pomoci trpícím bytos­tem, socha historického Buddhy v parinirváně (v oka­mžiku opuštění hmot­ného těla), so­cha Buddhy v podobě dítěte, sochy buddhů – léčitelů apod. Po stranách oltáře mohou být so­chy trestajících, respektive mi­lostivých buddhů či bódhisattvů. V chrámě též mohou být obrazy či sochy Ami­tábhy a jeho nebes­kých průvodců a pomocníků a mnoho jiných zpodobení duchovních bytostí. Na oltáři jsou položeny obětní dary: přede­vším květi­ny, ovoce, sladké potraviny a další. V řa­dách na zemi před tímto oltářem jsou umístěny polštářky pro účastníky obřadů se zpě­vem súter (hlavně Loto­sové sútry a Amitábhasút­ry), poklonami, vzýváním Amitábhova jména a modlit­bami přá­ní a pože­hnání všem živým bytostem. Takové bohoslužby se ko­nají – pokud se shromáždí dosta­tek účastníků – obvykle ráno i večer.

Jiný oltář slouží k uctění předků, zakladatelů chrámu, významných panovníků (např. krále Trần Nhân Tônga, prezidenta Ho Či Mina nebo i prezidenta Václava Havla), národních hrdinů a podobně. Vedle fotografií těchto lidí může být i socha bód­hisattvy Kšitigar­bhy, který vysvobozuje živé bytosti z pekla. Celý posvátný chrámový prostor střeží dva strážci po stranách dveří nebo blízko vchodu. Do chrámu přichází více lidí především během prvého a patnáctého dne každého lunárního měsíce a na tři hlavní svátky: na první den nového lunárního roku, na svátek Buddhova narození Vésak a na svátek zemřelých předků Vu Lan. Během svátků se konají také jiné obřadní úkony: např. se zapalují svíčky či lampiony, je polévána socha Buddhy – dítěte (na svátek Vesak) a tak podobně. Zvláště o svátcích je důležitá pří­tomnost mnicha, který může příchozí poučit o nauce a odpovědět na jejich otázky.

Vietnamská podoba školy Čisté země se liší od čínské podoby jen minimálně: texty jsou sice ve vietnamštině, náboženskou autoritu mají vietnamské kláštery a připomínáni jsou vietnamští hrdinové, zasloužilí panovníci a další významné osobnosti, ale v liturgii není praxe významně odlišná.

Náboženský život vietnamských buddhistů se odehrává také doma či na pracovišti, a to za pomoci oltáře se soškami buddhů, bódhisattvů a ochranných bytostí, s obrazy, posvátnými předměty, fotografiemi předků a podobně. Ke zbožnému životu patří i půst, a to především na nov a úplněk. Uctí­vání u oltáře zahrnuje modlitby, prosby o ochranu, zdra­ví i prosperitu, vzý­vání buddhy Amitábhy a dalších duchovních bytostí, přinášení a ob­novování obětních darů a pálení vonných tyčinek. Prostřed­nic­tvím jejich dýmu se potřebné dary včetně modelů předmětů užívaných na zemi dostávají k duchům zemřelých. Úcta k mrtvým je ovšem pro některé Vietnamce pouhou vzpomín­kou a nechápou ji jako náboženský úkon.

Historie Společenství buddhismu v České republice

První známky veřejného působení vietnamských buddhistů byly zaznamenány v souvislosti s pozváním mnicha Thích Thanh Phúce. Z Viet­namu přijel roku 2005 a zasloužil se o otevření první pagody ve Varnsdorfu. Do tamního Chrámu nebeského milosrdenství byly v prosinci roku 2007 slavnostně přivezeny sochy a v lednu následující­ho roku byly za­svěceny. Mezitím (roku 2006) vzniklo občanské sdružení pod názvem Společenství viet­namského buddhismu v České republice. Od roku 2014 má právní sub­jektivitu jako za­psaný spolek. Jeho jméno je ovšem často komoleno, a to i jeho členy ve veřejných proje­vech a dokumentech. Nejčastěji se setkáváme s názvem Svaz buddhis­tických Vietnamců v ČR, Svaz vietnamských buddhistů, Sdružení vietnamských buddhis­tů a podobně.

Brzy po pagodě ve Varnsdorfu následovalo otevření dalších posvátných prostorů: v Praze–Písnici v areálu tržnice „Sapa“, v Praze–Malešicích, v Chebu a Chebu-Svatém Kříži, v Karlových Varech, Mostě, Teplicích, Chomutově, Plzni, Ostravě, Brně a Strážném. Kromě těchto již etablovaných míst se některé svátky slaví i v improvizovaných modlitebnách na jiných místech České republiky. V Praze-Písnici je plánována stavba nového chrámu, respektive celého chrámového komplexu. Také v Karlových Varech se staví nový chrám. Někteří členové opustili spolek Společenství viet­namského buddhismu, roku 2019 založili vlastní Vietnamský budhistic­ký spolek (v úředních materiálech je uvedeno jedno „d“ ve slově „buddhistický“) a otevřeli nový chrám v Praze–Písnici (ovšem mimo areál tržnice „Sapa“). Dále se obřady mahájánového buddhismu příleži­tostně konají na sou­kromých pozemcích v Praze–Kolodějích, Vestci nebo v Horních Jirča­nech (součást obce Jesenice u Prahy) a snad i jinde.

Organizace církve

Nad rámec uvedeného spolku a neformálních, často rodinných a příbuzenských pout se Náboženská společnost Společenství buddhismu v České republice se formuje teprve v současnosti v návaznosti na oficiální státní registraci. Podle slov představitelů svého přípravného výboru počítá s tím, že v jejím rámci budou působit společenství s chrámy v Chomu­tově, Ostravě, Praze–Libuši, Dubí u Teplic a ve Strážném. Předpokládá se ovšem, že další chrámy se připojí a že Společenství buddhismu v Čes­ké republice zahrne většinu ve­řejně působí­cích viet­namských buddhistů v Česku. Za­psaný spolek Společenství vietnamské­ho bud­dhismu v České re­publice se pak prav­děpodobně rozpustí.

Počet věřících

Počet věřících hlásících se k vietnamskému buddhismu v České republice nelze prozatím určit, zavádějící by přitom bylo jak odkazování na počet osob, které se k buddhismu přihlásily v rámci sčítání lidu, tak na počet osob hlásících se k vietnamské národnosti. Počet praktikujících vietnamských buddhistů však zřejmě dosahuje několika stovek, ne-li tisíc osob. V rámci sčítání lidu v roce 2021 se ke společenství přihlásila 1 osoba.

Literatura

Tereza FREIDINGEROVÁ: Vietnamci v Česku a ve světě. Sociologické nakladatelství, Praha 2014.
Ján IČO: Náboženství ve Vietnamu. Muzeum hlavního města Prahy, Praha 2010.
Barbora JIRKOVÁ: „Spiritualita Vietnamců u nás.“ Dingir 15, 2012, 1, s. 19–21.
Jiří MOTL: „Religiozita Vietnamců v ČR.“ Dingir 10, 2007, 4, s. 118.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Oživení vietnamského buddhismu v Česku.“ Dingir 20, 2017, 4, s. 116–118.
Zdeněk VOJTÍŠEK – Pavel HOŠEK: „Vietnamský Vesak.“ Dingir 14, 2011, 2, s. 41.

Náboženská společnost nemá oficiální internetové stránky.
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek