Buddhismus Diamantové cesty

Buddhismus Diamantové cesty

Buddhismus Diamantové cesty je náboženskou společností, která reprezentuje tibetský buddhismus mimo země jeho vzniku a tradičního rozšíření. Společnost přizpůsobila tibetský buddhismus západní kultuře a náboženskému životu, je přitom jednou z největších buddhistických náboženských společností, které jsou na Západě aktivní. V České republice získala státní registraci v roce 2007 pod plným jménem Buddhismus Dia­mantové cesty linie Karma Kagjü.

Historie Buddhismu Diamantové cesty

Vznik společenství Buddhismus Diamantové cesty je třeba vnímat v kontextu západní vlny zájmu o tibetský buddhismus, kterou podnítil odchod řady významných představi­telů této náboženské tradice z Tibetu po roce 1959. Spolu se sympatiemi ke svému politickému zápasu získávali tito představitelé na Západě také vážné zájemce o své náboženství. Jedním z nejaktivnějších misionářů se stal šestnáctý karmapa Randžung Rigpä Dordže (1924–1981), hlava linie karmakagjü školy kagjü, jedné z hlavních škol tibetského buddhis­mu.

Roku 1959 opustil XVI. karmapa Tibet, přesídlil do Sikki­mu a obnovil tam klášter Rum­tek. Tam se s ním roku 1970 setkali dánští cestovatelé Ole Krogh Nydahl (*1941) a Han­nah Nydahlová (1946–2007). Byla to již jejich třetí cesta do Himálaje; na těchto ces­tách se stále více zajímali o tibetský buddhismus, až k němu v přítomnosti XVI. karmapy v klášteře Rumtek konvertovali (přijali útočiště). Na karmapovo doporučení pak studovali u Kalu rinpočheho (1905–1989) v Sonadě v Západním Ben­gálsku a po šest měsíců pro­váděli přípravnou praxi ngöndro. S pomocí XIV. šamarpy (dru­hého nejvyššího představi­tele školy kagjü) Miphama Čhökji Lodöa (1952–2014, známého též jako Künzig Šamar rinpočhe) na sebe vzali sliby bódhisattvy působit pro dobro všech bytostí. Roku 1972 je XVI. karmapa pověřil založením meditačního centra v Dán­sku.

Toto centrum Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na jaře roku 1973 v Kodani. Ale již v listopadu 1972 Nadahl vyučo­val ve Štýrském Hradci v Rakousku a poprvé tam udílel útočiště. Vznik tamního spole­čenství se pak stal modelem pro zakládání dalších center Buddhismu Diamantové ces­ty v Dánsku i v jiných zemích Evropy. V Evropě vznikla také mezinárodní centra ve Španěl­sku a v Německu. Centrum Karma Guen ve Španělsku bylo otev­řeno roku 1988 a od té do­by je stále rozšiřováno (včetně vybudování stúpy Kála­čakry roku 1994 nebo otevření knihovny tibetské náboženské literatury). Centrum také inicio­valo vznik Mezinárodního institutu tibetských a asijských studií (ITAS) roku 2003. Pro Evropské centrum byla roku 2007 zakoupena vila u německého Immenstadtu v pod­hůří Alp. Její rekonstrukce a stavba přilehlých budov probíhaly od roku 2013 do roku 2015.

Centra Buddhismu Diamantové cesty začala na konci sedmdesátých let vznikat i mimo Evropu a celkem je center asi 700. Jejich provozu se pravidelně účastní ně­kolik desítek tisíc bud­dhistů, další desítky tisíc jsou příležitostnými návštěvníky. O rela­tivně vysokých počtech účastníků svědčí i to, že rituál poa, vedený Nydahlem, absolvova­lo už asi sto tisíc lidí (pro účast na něm ovšem není nutné mít hotovu přípravnou praxi ngöndro). Nejsilnější společenství je v Dánsku a v Německu, velmi úspěšné je také v dal­ších zemích střední a východní Evropy (především v České republice); relativně malý počet následovníků i center je na­proti tomu ve Spojených státech a ve Velké Británii.

Religionistická charakteristika Buddhismu Diamantové cesty

Společenství Buddhismus Diamantové cesty je západní součástí školy tibetského bud­dhismu kagjü, která ctí jako svého zakladatele Gampopu (1079–1153), žáka slavného Milaräpy (1040–1123). Gampopa se stal učitelem prvního karmapy a řetězec dalších karmapů spoluformoval náboženské, kulturní i politické dějiny Tibetu. V osobách dvou XVII. karmapů ale došlo v této škole ke schizmatu. Až teprve 11 let po smrti výše zmíně­ného XVI. karmapy byl rozeznán jeho nástupce, Orgjän Trinlä Dordže (*1985). Pravost určení tohoto chlapce ale byla zpochybněna a významní představitelé školy kagjü, kteří s určením nesouhlasili, nalezli převtě­lení XVI. karmapy v jiném chlapci a roku 1994 ho uvedly do úřadu. Ve schizmatu se Ole a Hannah Nydahlovi posta­vili se na stranu tohoto druhého chlapce a za XVII. karmapu uznali Thinläho Thaje Dordžeho (*1983).

Základním učením školy kagyü tak, jak je přijímá a praktikuje společenství Buddhismus Diamantové cesty, je Velká pečeť (mahámudra): je to cesta k osvícení tím, že adeptu je odhalena buddhovská podstata všech bytostí i jeho vlastní mysli. Před samotnou praxí Velké pečeti adept „přijímá útočiště“ (jako výraz konverze k buddhismu), přijímá nové tibetské jméno (které ovšem v běžném styku obvykle nepoužívá) a praktikuje tzv. čtyři přípravná cvičení (ngöndro). Ta spočívají jednak v osvojení čtyř základních myšlenek, jednak v provedení čtyř cvičení.

První základní myšlenka připomíná jedinečnost a vzácnost naší současné existence, neboť ji můžeme využít k vysvobození a osvícení. Druhou myšlenkou je přesvědčení o pomíjivosti všeho a třetí myšlenkou existence karmy, tedy zákona příčiny a následku. Čtvrtá základní myš­lenka poukazuje na to, že osvícení je jedinou skutečnou a trvalou radostí. Čtyři cvičení, jež slouží k očištění a k hromadění zásluh, obsahují vykonávání poklon, recitaci stosla­bičné mantry, provádění meditace darování mandaly a recitaci formule k uctění duchov­ního učitele (lamy). Každé z těchto čtyř cvičení musí být opakováno v počtu 111 111, a přípravná praxe tak může trvat i několik let.

Na této individuální cestě adepta doprovázejí společné meditace v centru, čtyři na sebe navazující iniciace, meditační kursy, kurs vědomého umírání poa (phowa) a další učení, zasvěcení a aktivity. Základní praxí je lamä naldžor (gurujóga), meditace na XVI. karma­pu, známá také jako meditace tři světla. Meditace i přednášky v centrech končí zpívaným vzýváním ochránce Mahákály, které je připisováno VIII. karmapovi. Pro kaž­dodenní praxi jsou vhodné ještě jiné me­di­tace, práce s ruši­vými emocemi, identifikace s bud­dhov­ským stavem duchovního učite­le a další metody.

Karmapovo pověření k zakládání center Nydahlovi nechápali jako vznik nové tradice (jako západní, anebo dokonce synkretickou verzi bud­dhismu), ale jako součást nyní již globální tradice karmaka­gyü. Po celou dobu své exis­tence je proto společenství Buddhis­mus Diamantové cesty v těsném kontaktu s duchov­ními autoritami linie karmakagjü, kromě zmíněných karmapů a XIV. šamarpy také s Džigme rinpočhem (*1949), Šerabem Gjalcchenem rinpočhem (*1960) a dalšími.

Učení vadžrajány (diamantové cesty), které Ole Nydahl převzal od svých učitelů a při­způsobil svým žá­kům, je ve společenství Buddhismus Diamantové cesty považováno za učení samého historického Bud­dhy, určené Buddhovým výjimečným a schopným poslu­cha­čům, kteří jsou schopni jít rychlou, ale i nebezpečnou cestou k osví­cení. Kvůli nebez­pečnosti této cesty je nutné být v úzkém a důvěrném kontaktu s du­chovním učite­lem – lamou. Ole Nydal ovšem neměl ambici vytvořit na Západě úplnou strukturu nositelů tradice karma­kagjü, kterou tvoří mniši, jógini a laici, nýbrž stanovil, že jeho centra bu­dou místy laického a jógického buddhismu. V důsledku laického charak­teru Nydahlovy mise může být učení a pra­xe v těchto centrech cíleně přizpůsobe­no kul­tuře Západu a způsobu života mladé generace. Není vyžadována změna životní­ho stylu a například ani celibát. Kvůli tomu, že Nydahl není mnichem, byl dříve ve škole kagjü dokonce zpochyb­něn jeho titul „la­ma“.

Buddhismus Diamantové cesty v České republice

Ole Nydahl již v osmdesátých letech několikrát navští­vil Československo a vyučoval dharmu v sou­kromých prostorách. Jeho první veřejná před­náška se konala již ve svobodných poměrech roku 1990. První centrum Karma Dubkji Ling vzniklo v Praze roku 1994, roku 1995 se konal první kurs poa. Roku 1996 byl pro správu nemovitého majetku založen nadační fond Nydahl. Jednotlivá centra, která od po­loviny devadesátých let rychle vznikala, byla od roku 1995 spojena v občanském sdružení Společ­nost Diamantové cesty (v současnosti má právní status zapsaného spolku). Roku 2007 společen­ství získalo registraci státu jako nábožen­ská společ­nost pod jménem Buddhismus Dia­mantové cesty linie Karma Kagjü.

Organizace církve

Meditační centra a církevní zařízení

Buddhismus Diamantové cesty, resp. Společnost Diamantové cesty spravuje v současnosti více než dvacet meditačních center v České republice. Některá z nich, například v Brně a v Praze, získala a upravila si vlastní prostory k setkávání, meditacím a duchovním cvičením. Společenství disponuje také retreatovými centry ve Vyhlíd­kách u Českých Budějovic, na Trojáku u Hošťálkové (okr. Vsetín) nebo v Těnovicích na Rokycansku. Posledně jmenované centrum, budované od roku 1997, dokáže pojmout i několik tisíc buddhistů především v provizorních příbytcích. Roku 2014 v něm byla zasvěcena stúpa. Nakladatelství Bílý deštník vydává od roku 1997 hlav­ně spisy Oleho Nydahla a od roku 1999 reprezenta­tivní časopis Buddhismus dnes, jehož hlavní články jsou přebírány z mezinárodního vydání.

Počet věřících

K buddhismu bez bližšího určení se v rámci sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 6 817 osob, zřejmě jenom část z nich však byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Buddhismus Diamantové cesty, tehdy už oficiálně registrovaný jako náboženská společnost, poprvé zachytil následující census v roce 2011. Hlásilo se k němu 3 484 osob (dalších 2 617 osob se přitom hlásilo k jiným typům buddhismu), s nejvyšším podílem v Praze, Brně a Ostravě. Malé počty osob hlásících se k Buddhismu Diamantové cesty však byly rovnoměrně rozloženy prakticky ve všech okresech, přičemž je obtížné soudit, šlo-li ve všech případech o praktikující členy společenství, nebo jen o různé sympatizanty. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává.

Literatura

Kateřina HAMPLOVÁ: „Na cestě k osvícené mysli.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 87–90.
Kamila KLINGOROVÁ: „Diamantová cesta každodenním životem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 90–92.
Tomek LEHNERT: Darebáci v rouchu. Interní kronika současných čínsko-tibetských intrik v linii Karma Kagjü buddhismu Diamantové cesty. Bílý deštník, Brno 2000.
Fréderic LENOIR: Setkávání buddhismu se Západem. Volvox globator, Praha 2002.
Eva MADARÁSZOVÁ: „Ngöndro a česká vadžrajána.“ Dingir 15, 2012, 1, s. 17–19.
Petra MORAVCOVÁ – Jaroslav PEŠTA: „Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.“ Pp. 108–115 in Jan Honzík (ed.): Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. DharmaGaia, Praha 2010.
Alexandr NEUMANN: „Na slovíčko. Rozhovor s Alexandrem Neumannem.“ Tibetské listy 18, zima 2002.
Lama Ole NYDAHL: Jak se věci mají. Živé pojetí buddhismu. Společnost Diamantové cesty, Praha 1999.
Lama Ole NYDAHL: 108 otázek a odpovědí. Buddhovy nauky v každodenním životě. Bílý deštník, Brno 2002.
Lama Ole NYDAHL: Čtyři přípravná cvičení. Ngöndro – první kroky v Diamantové cestě buddhismu. Bílý deštník, Brno 2002.
Lama Ole NYDAHL: Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. Rizika a radosti. Bílý deštník, Brno 2004.
Lama Ole NYDAHL: Moje cesta k lamům. Bílý deštník, Brno 2005.
Lama Ole NYDAHL: Velká pečeť: prostor a radost bez hranic. Bílý deštník, Brno 2006.
Lama Ole NYDAHL: Otázky a buddhistické odpovědi. Bílý deštník, Brno 2010.
Lama Ole NYDAHL: O smrti a znovuzrození. Pohled buddhismu na poslední okamžiky života, Brno: Bílý deštník 2011.
Ole NYDAHL: Hovory s lamou Ole Nydahlem. Ogme, Praha 1996.
Ole ONYDAHL: Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkách a odpovědích. Bílý deštník, Brno 2006.
Ole NYDAHL: Být užitečný. Pohled buddhismu na smysluplný život. Bílý deštník, Praha 2013.
Hannah NYDAHLOVÁ: „Způsob, jakým nám předával učení, byl velmi zručný.“ Buddhismus dnes 14, 2007.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Jde to velmi dobře. Rozhovor s lamou Ole Nydahlem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 94–97.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Vyslanci XVI. Karmapy.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 84–87.

Oficiální internetové stránky: https://bdc.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek