Adža ékapád (Hind)

Adža ékapád [aja ekapād] – „jednonohý kozel“ nebo „nezrozený jednonožec“, védský bůh, zvaný „nebeská podpěra“ (Rgvéd 10.65.13; srovn. Skambha, kosmický sloup v Atharvavédu). Tento značně obskurní bůh v sobě obsahuje asociace různých mytických představ z oblasti kosmogonie a kosmologie. Nahrává se tu zjevně na symbolický význam obětního kůlu a Indrova kopí jako světové osy, která odděluje i spojuje nebe a zemi (tj. transcendentní a manifestovanou realitu), na Indrovu úlohu při stvoření světa propíchnutím Vrtry (tj. zahájení přechodu světa z latence do manifestace), na dvojí význam slova adža jako oné latence, tj. nezrozeného zdroje manifestace, a jako obětního zvířete, a tím také na starobylou představu o stvoření světa gigantickou kosmickou obětí (Rgvéd 10.90; srov. puruša). Tento bůh tedy pravděpodobně symbolizoval proces manifestace světa z nezrozeného jsoucna čili absolutna, tj. z věčného čili nadčasového a transcendentního zdroje, který je však strukturovaný jako živá bytost nebo osobnost (puruša) a „podpírá“, tj. udržuje vesmír v chodu jako kosmická síla i po jeho stvoření a ve svém aspektu jako osa světa je živou spojnicí mezi projevenou dimenzí světa a transcendentní dimenzí božského absolutna. Mytologie, spojená s tímto védským božstvem a známá jen kuse z narážek ve védských hymnech, nepřešla do populární mytologie puránové. Jen v domácím rituálu se zachovala úlitba v jeho prospěch a v epické poezii se vyskytuje jméno Adžaikapád jako Šivovo epiteton nebo jméno podružného boha v jeho průvodu.

Karel Werner