Buddhismus Diamantové cesty

Buddhismus Diamantové cesty

Buddhismus Diamantové cesty je náboženskou společností, která reprezentuje tibetský buddhismus mimo země jeho vzniku a tradičního rozšíření. Společnost přizpůsobila tibetský buddhismus západní kultuře a náboženskému životu, je přitom jednou z největších buddhistických náboženských společností, které jsou na Západě aktivní. V České republice získala státní registraci v roce 2007 pod plným jménem Buddhismus Dia­mantové cesty linie Karma Kagjü.

Historie Buddhismu Diamantové cesty

Vznik společenství Buddhismus Diamantové cesty je třeba vnímat v kontextu západní vlny zájmu o tibetský buddhismus, kterou podnítil odchod řady významných představi­telů této náboženské tradice z Tibetu po roce 1959. Spolu se sympatiemi ke svému politickému zápasu získávali tito představitelé na Západě také vážné zájemce o své náboženství. Jedním z nejaktivnějších misionářů se stal šestnáctý karmapa Randžung Rigpä Dordže (1924–1981), hlava linie karmakagjü školy kagjü, jedné z hlavních škol tibetského buddhis­mu.

Roku 1959 opustil XVI. karmapa Tibet, přesídlil do Sikki­mu a obnovil tam klášter Rum­tek. Tam se s ním roku 1970 setkali dánští cestovatelé Ole Krogh Nydahl (*1941) a Han­nah Nydahlová (1946–2007). Byla to již jejich třetí cesta do Himálaje; na těchto ces­tách se stále více zajímali o tibetský buddhismus, až k němu v přítomnosti XVI. karmapy v klášteře Rumtek konvertovali (přijali útočiště). Na karmapovo doporučení pak studovali u Kalu rinpočheho (1905–1989) v Sonadě v Západním Ben­gálsku a po šest měsíců pro­váděli přípravnou praxi ngöndro. S pomocí XIV. šamarpy (dru­hého nejvyššího představi­tele školy kagjü) Miphama Čhökji Lodöa (1952–2014, známé­ho též jako Künzig Šamar rin­počhe) na sebe vzali sliby bódhisattvy působit pro dobro všech bytostí. Roku 1972 je XVI. karmapa pověřil založením meditačního centra v Dán­sku.

Toto centrum Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na jaře roku 1973 v Kodani. Ale již v listopadu 1972 Nadahl vyučo­val ve Štýrském Hradci v Rakousku a poprvé tam udílel útočiště. Vznik tamního spole­čenství se pak stal modelem pro zakládání dalších center Buddhismu Diamantové ces­ty v Dánsku i v jiných zemích Evropy. V Evropě vznikla také mezinárodní centra ve Španěl­sku a v Německu. Centrum Karma Guen ve Španělsku bylo otev­řeno roku 1988 a od té do­by je stále rozšiřováno (včetně vybudování stúpy Kála­čakry roku 1994 nebo otevření knihovny tibetské náboženské literatury). Centrum také inicio­valo vznik Mezinárodního institutu tibetských a asijských studií (ITAS) roku 2003. Pro Evropské centrum byla roku 2007 zakoupena vila u německého Immenstadtu v pod­hůří Alp. Její rekonstrukce a stavba přilehlých budov probíhaly od roku 2013 do roku 2015.

Centra Buddhismu Diamantové cesty začala na konci sedmdesátých let vznikat i mimo Evropu a celkem je center asi 700. Jejich provozu se pravidelně účastní ně­kolik desítek tisíc bud­dhistů, další desítky tisíc jsou příležitostnými návštěvníky. O rela­tivně vysokých počtech účastníků svědčí i to, že rituál poa, vedený Nydahlem, absolvova­lo už asi sto tisíc lidí (pro účast na něm ovšem není nutné mít hotovu přípravnou praxi ngöndro). Nejsilnější společenství je v Dánsku a v Německu, velmi úspěšné je také v dal­ších zemích střední a východní Evropy (především v České republice); relativně malý počet následovníků i center je na­proti tomu ve Spojených státech a ve Velké Británii.

Religionistická charakteristika Buddhismu Diamantové cesty

Společenství Buddhismus Diamantové cesty je západní součástí školy tibetského bud­dhismu kagjü, která ctí jako svého zakladatele Gampopu (1079–1153), žáka slavného Milaräpy (1040–1123). Gampopa se stal učitelem prvního karmapy a řetězec dalších karmapů spoluformoval náboženské, kulturní i politické dějiny Tibetu. V osobách dvou XVII. karmapů ale došlo v této škole ke schizmatu. Až teprve 11 let po smrti výše zmíně­ného XVI. karmapy byl rozeznán jeho nástupce, Orgjän Trinlä Dordže (*1985). Pravost určení tohoto chlapce ale byla zpochybněna a významní představitelé školy kagjü, kteří s určením nesouhlasili, nalezli převtě­lení XVI. karmapy v jiném chlapci a roku 1994 ho uvedly do úřadu. Ve schizmatu se Ole a Hannah Nydahlovi posta­vili se na stranu tohoto druhého chlapce a za XVII. karmapu uznali Thinläho Thaje Dordžeho (*1983).

Základním učením školy kagyü tak, jak je přijímá a praktikuje společenství Buddhismus Diamantové cesty, je Velká pečeť (mahámudra): je to cesta k osvícení tím, že adeptu je odhalena buddhovská podstata všech bytostí i jeho vlastní mysli. Před samotnou praxí Velké pečeti adept „přijímá útočiště“ (jako výraz konverze k buddhismu), přijímá nové tibetské jméno (které ovšem v běžném styku obvykle nepoužívá) a praktikuje tzv. čtyři přípravná cvičení (ngöndro). Ta spočívají jednak v osvojení čtyř základních myšlenek, jednak v provedení čtyř cvičení.

První základní myšlenka připomíná jedinečnost a vzácnost naší současné existence, neboť ji můžeme využít k vysvobození a osvícení. Druhou myšlenkou je přesvědčení o pomíjivosti všeho a třetí myšlenkou existence karmy, tedy zákona příčiny a následku. Čtvrtá základní myš­lenka poukazuje na to, že osvícení je jedinou skutečnou a trvalou radostí. Čtyři cvičení, jež slouží k očištění a k hromadění zásluh, obsahují vykonávání poklon, recitaci stosla­bičné mantry, provádění meditace darování mandaly a recitaci formule k uctění duchov­ního učitele (lamy). Každé z těchto čtyř cvičení musí být opakováno v počtu 111 111, a přípravná praxe tak může trvat i několik let.

Na této individuální cestě adepta doprovázejí společné meditace v centru, čtyři na sebe navazující iniciace, meditační kursy, kurs vědomého umírání poa (phowa) a další učení, zasvěcení a aktivity. Základní praxí je lamä naldžor (gurujóga), meditace na XVI. karma­pu, známá také jako meditace tři světla. Meditace i přednášky v centrech končí zpívaným vzýváním ochránce Mahákály, které je připisováno VIII. karmapovi. Pro kaž­dodenní praxi jsou vhodné ještě jiné me­di­tace, práce s ruši­vými emocemi, identifikace s bud­dhov­ským stavem duchovního učite­le a další metody.

Karmapovo pověření k zakládání center Nydahlovi nechápali jako vznik nové tradice (jako západní, anebo dokonce synkretickou verzi bud­dhismu), ale jako součást nyní již globální tradice karmaka­gyü. Po celou dobu své exis­tence je proto společenství Buddhis­mus Diamantové cesty v těsném kontaktu s duchov­ními autoritami linie karmakagjü, kromě zmíněných karmapů a XIV. šamarpy také s Džigme rinpočhem (*1949), Šerabem Gjalcchenem rinpočhem (*1960) a dalšími.

Učení vadžrajány (diamantové cesty), které Ole Nydahl převzal od svých učitelů a při­způsobil svým žá­kům, je ve společenství Buddhismus Diamantové cesty považováno za učení samého historického Bud­dhy, určené Buddhovým výjimečným a schopným poslu­cha­čům, kteří jsou schopni jít rychlou, ale i nebezpečnou cestou k osví­cení. Kvůli nebez­pečnosti této cesty je nutné být v úzkém a důvěrném kontaktu s du­chovním učite­lem – lamou. Ole Nydal ovšem neměl ambici vytvořit na Západě úplnou strukturu nositelů tradice karma­kagjü, kterou tvoří mniši, jógini a laici, nýbrž stanovil, že jeho centra bu­dou místy laického a jógického buddhismu. V důsledku laického charak­teru Nydahlovy mise může být učení a pra­xe v těchto centrech cíleně přizpůsobe­no kul­tuře Západu a způsobu života mladé generace. Není vyžadována změna životní­ho stylu a například ani celibát. Kvůli tomu, že Nydahl není mnichem, byl dříve ve škole kagjü dokonce zpochyb­něn jeho titul „la­ma“.

Buddhismus Diamantové cesty v České republice

Ole Nydahl již v osmdesátých letech několikrát navští­vil Československo a vyučoval dharmu v sou­kromých prostorách. Jeho první veřejná před­náška se konala již ve svobodných poměrech roku 1990. První centrum Karma Dubkji Ling vzniklo v Praze roku 1994, roku 1995 se konal první kurs poa. Roku 1996 byl pro správu nemovitého majetku založen nadační fond Nydahl. Jednotlivá centra, která od po­loviny devadesátých let rychle vznikala, byla od roku 1995 spojena v občanském sdružení Společ­nost Diamantové cesty (v současnosti má právní status zapsaného spolku). Roku 2007 společen­ství získalo registraci státu jako nábožen­ská společ­nost pod jménem Buddhismus Dia­mantové cesty linie Karma Kagjü.

Organizace církve

Meditační centra a církevní zařízení

Buddhismus Diamantové cesty, resp. Společnost Diamantové cesty spravuje v současnosti více než dvacet meditačních center v České republice. Některá z nich, například v Brně a v Praze, získala a upravila si vlastní prostory k setkávání, meditacím a duchovním cvičením. Společenství disponuje také retreatovými centry ve Vyhlíd­kách u Českých Budějovic, na Trojáku u Hošťálkové (okr. Vsetín) nebo v Těnovicích na Rokycansku. Posledně jmenované centrum, budované od roku 1997, dokáže pojmout i několik tisíc buddhistů především v provizorních příbytcích. Roku 2014 v něm byla zasvěcena stúpa. Nakladatelství Bílý deštník vydává od roku 1997 hlav­ně spisy Oleho Nydahla a od roku 1999 reprezenta­tivní časopis Buddhismus dnes, jehož hlavní články jsou přebírány z mezinárodního vydání.

Počet věřících

K buddhismu bez bližšího určení se v rámci sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 6 817 osob, zřejmě jenom část z nich však byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Buddhismus Diamantové cesty, tehdy už oficiálně registrovaný jako náboženská společnost, poprvé zachytil následující census v roce 2011. Hlásilo se k němu 3 484 osob (dalších 2 617 osob se přitom hlásilo k jiným typům buddhismu), s nejvyšším podílem v Praze, Brně a Ostravě. Malé počty osob hlásících se k Buddhismu Diamantové cesty však byly rovnoměrně rozloženy prakticky ve všech okresech, přičemž je obtížné soudit, šlo-li ve všech případech o praktikující členy společenství, nebo jen o různé sympatizanty. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává.

Literatura

Kateřina HAMPLOVÁ: „Na cestě k osvícené mysli.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 87–90.

Kamila KLINGOROVÁ: „Diamantová cesta každodenním životem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 90–92.

Tomek LEHNERT: Darebáci v rouchu. Interní kronika současných čínsko-tibetských intrik v linii Karma Kagjü buddhismu Diamantové cesty. Bílý deštník, Brno 2000.

Fréderic LENOIR: Setkávání buddhismu se Západem. Volvox globator, Praha 2002.

Eva MADARÁSZOVÁ: „Ngöndro a česká vadžrajána.“ Dingir 15, 2012, 1, s. 17–19.

Petra MORAVCOVÁ – Jaroslav PEŠTA: „Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.“ Pp. 108–115 in Jan Honzík (ed.): Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. DharmaGaia, Praha 2010.

Alexandr NEUMANN: „Na slovíčko. Rozhovor s Alexandrem Neumannem.“ Tibetské listy 18, zima 2002.

Lama Ole NYDAHL: Jak se věci mají. Živé pojetí buddhismu. Společnost Diamantové cesty, Praha 1999.

Lama Ole NYDAHL: 108 otázek a odpovědí. Buddhovy nauky v každodenním životě. Bílý deštník, Brno 2002.

Lama Ole NYDAHL: Čtyři přípravná cvičení. Ngöndro – první kroky v Diamantové cestě buddhismu. Bílý deštník, Brno 2002.

Lama Ole NYDAHL: Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. Rizika a radosti. Bílý deštník, Brno 2004.

Lama Ole NYDAHL: Moje cesta k lamům. Bílý deštník, Brno 2005. '

Lama Ole NYDAHL: Velká pečeť: prostor a radost bez hranic. Bílý deštník, Brno 2006.

Lama Ole NYDAHL: Otázky a buddhistické odpovědi. Bílý deštník, Brno 2010.

Lama Ole NYDAHL: O smrti a znovuzrození. Pohled buddhismu na poslední okamžiky života, Brno: Bílý deštník 2011.

Ole NYDAHL: Hovory s lamou Ole Nydahlem. Ogme, Praha 1996.

Ole ONYDAHL: Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkách a odpovědích. Bílý deštník, Brno 2006.

Ole NYDAHL: Být užitečný. Pohled buddhismu na smysluplný život. Bílý deštník, Praha 2013.

Hannah NYDAHLOVÁ: „Způsob, jakým nám předával učení, byl velmi zručný.“ Buddhismus dnes 14, 2007.

Zdeněk VOJTÍŠEK: „Jde to velmi dobře. Rozhovor s lamou Ole Nydahlem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 94–97.

Zdeněk VOJTÍŠEK: „Vyslanci XVI. Karmapy.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 84–87.

Oficiální internetové stránky: https://bdc.cz/

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek