Společenství Josefa Zezulky

Společenství Josefa Zezulky

Společenství Josefa Zezulky náboženským společenstvím registrovaným českým státem (od roku 2014, bez tzv. zvláštních práv), v jehož základu je léčitelská praxe. Ta je ovšem zakotvena v propracovaném originálním věroučném systému, který navazuje na tradici západního esoterismu.

Historie Společenství Josefa Zezulky

Společenství, které se hlásí k léčiteli Josefu Zezulkovi, se začalo formovat v devadesátých letech 20. století kolem Zezulkova nejbližšího žáka Tomáše Pfeiffera (* 1953). Ten od roku 1993 postupně získával přístup do rozhlasových i televizních stanic a stal se mediálně velmi známým léčitelem s vlastními pořady, vysílanými několik let s týdenní frekvencí. Léčitelskou schop­nost převzal podle vlast­ních vyjádření právě od Josefa Zezulky.

Josef Zezulka (1912–1992) údajně získal náhle a překvapivě o Velikonocích roku 1945 „dar léčby“ a zároveň „dar ducha“. Darem léčby je myšlena tzv. biotronika, která spočívá v přenosu léčivé energie na jakoukoli vzdálenost, darem ducha pak tzv. životní filosofie Bytí, v jejímž rámci má své místo i biotronika. Zezulka diagnostikoval pomocí svého vi­dění pacientovy aury a léčil vitální silou (přikládáním rukou). Léčení doplňoval dietetic­kými radami a popřípadě nabádal pacienty ke změně životního stylu. Postupně si získal pověst vynikajícího léčitele zvláště onkologických onemocnění. Jeho biotronika získala souhlas komunistické státní moci, neboť někteří její představitelé ji považovali za součást tzv. parapsy­chologie, jejíž zkoumání bylo od sedmdesátých let v Československu oficiálně podporováno. Ve dvou obdobích let 1981 a 1982 probíhal experimentální výzkum biotronického působe­ní na interním oddělení nemocnice ve Vimperku se závěrem místní lékařky, který při vědomí krátkodobosti experimentu přeci jen konstatoval léčivé účinky biotroniky.

Tomáš Pfeiffer byl původně letecký konstruktér a pracovník Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Na této vysoké škole působila od roku 1981 pod vedením Františka Kahudy (1911–1987) Psychoenergetická laboratoř, která se zabývala jevy tzv. parapsychologie. V laboratoři byly kromě jiného též zkoumány léčitelské schopnosti Josefa Zezulky a při této příležitosti došlo k prvnímu setkání Zezulky s Pfeifferem. Vztah učitele a žáka se mezi oběma muži nadále rozvíjel, až Josef Zezulka ustanovil Tomáše Pfeiffera svým nástupcem. Po Zezulkově smrti Pfeiffer roku 1994 potvrdil, že převzal náboženské i léčitelské dědictví od Josefa Zezulky jako jediný pověřený pokračovatel tohoto přinašeče. V období velké mediální pozornosti, kterou Pfeiffer a biotronika v devadesátých letech 20. století vyvolávali, ovšem někteří lékaři varovali veřejnost před biotronikou jako před nevědeckou, „šarlatánskou“ metodou, která ohrožuje pacienty především tím, že kvůli ní mohou zanedbat lékařskou péči (například v prohlášení z 16. 5. 1997, které připravil primář Jan Hnízdil). Tomáš Pfeiffer od té doby intenzivněji zdůrazňuje, že biotronika není náhradou, ale doplněním vědecké medicíny.

Religionistická charakteristika Společenství Josefa Zezulky

Životní filosofie Bytí je podle stoupenců Josefa Zezulky novodobým náboženským uče­ním, které odpovídá nastupující éře „věku Vodnáře“. Její základy jsou popsány v Zezul­kově knize Bytí – životní filosofie. Zezulkovo učení považují jeho stoupenci za úplnou a jedinou pravdu a také za jediné náboženství; jiné náboženské tradice mohou také po­cházet od přinašečů, ale jsou lidmi pokřiveny.

Ačkoli Zezulka neodkazuje na žádné zdroje své nauky a ačkoli jeho společenství trvá na tom, že před svým transformativním náboženským zážitkem roku 1945 se Zezulka o náboženství nezajímal, jeho nauka zjevně vychází z tradice západního esoterismu, a zvláště z učení Theosofické společnosti. Doktrínám, jejichž původ má být v indických tradicích (například učení o reinkarnaci a karmě, resp. zákon odrazu), Zezulka rozuměl tak, jak je pro Západ interpretovala právě Theosofická společnost a její pokračovatelé. Mezi těmito pokračovateli koresponduje se Zezulkovým učením zvláště hnutí Nového věku. 

Za základ všeho považoval Zezulka neosobní božské bytí, jež nazýval Podstatou. Součástí a zároveň projevem této Podstaty je Tvůrčí dílo. V jeho evoluci vzniklo kdysi živé bytí ve vhodných podmínkách na planetě Zemi spojením ducha a hmoty a ožilo vitální silou (du­ší). Další evolucí nabylo toto bytí stále dokonalejších forem, až bylo schopno sebereflexe. Tak vznikl člověk. V kosmu vládne „zákon odrazu“, který způsobuje, že každý čin přinese své nevyhnutelné důsledky. Člověk je na rozdíl od jiných živočichů schopen tento zákon reflektovat a vnitřní změnou předcházet jeho účinkům. Tak člověk nastoupil na duchov­ní cestu. Díky převtělování (reinkarnaci) je lidský duch schopen v průběhu období, kdy má a nemá tělo, vývoje. Hlavní etickou zásadou tohoto vývoje je neubližování živým tvorům; z ní vychází vegetariánství.

V současné době je planeta Země na konci jednoho z cyklů, jimiž stejně jako celý kosmos stále prochází. Období konce jednoho a začátku dalšího věku se vyznačuje společenskou krizí a příchodem přinašeče, který lidstvu poskytne duchovní nauku pro nové období. V současnosti je planeta na konci šestitisíciletého období, v němž každé dva tisíce let přišli přinašeči původem ze židovského národa: Abraham, Mojžíš a Ježíš. V nadcházejí­cím období budou takoví přinašeči přicházet z národa českého. Pro první část tohoto období (první dvoutisíciletí, které je dobou zvířetníkového znamení Vodnáře a dobou míru a duchovnosti) je tímto přinašečem Josef Zezulka. Paralelu Zezulkova a Ježíšova života nacházejí jeho stoupenci například v tom, že Zezulka prožil své prozření ve 33 letech, tedy ve věku, v němž také Ježíš měl prožít vrcholné události své mise.

Biotronika je zakotvena v systému filosofie Bytí. Vychází z koncepce tří složek člověk: hmotná složka má být v případě nemoci léčena klasickou medicínou, duše psycho­terapií. Pokud jsou porušeny buněčné nebo orgánové vitální systémy, anebo dokonce celé tělo, je podle této filosofie pomoc v biotronice. Biotronik (sanátor) je přitom při léčbě pouze prostředníkem toku vitální energie. Před biotronickou léčbou musí biotronik očistit své ruce nad plamenem ohně. Pak se soustředí na léčbu, přičemž tok energie usměrňuje napřaženýma rukama a roztaženými dlaněmi. Při léčbě na dálku je pro soustředění vhodná fotografie pacienta. Podobně se musí soustředit též pacient a „naladit se“ na sanátora. I v tom pomůže fotografie, případně televizní obraz apod.

Pacientům je doporučeno vegetariánství (podobně jako zdržování se alkoholu a drog), a to nejdříve ze zdravotních důvodů, později z etických důvodů (kvůli zásadě neubližování jiným tvorům).

Příležitostným obřadem je ve společenství požehnání. Tomáš Pfeiffer ho obvykle prová­dí po přednáškách. Může mít formu též požehnání manželským párům nebo křtu nově narozených dětí. Obřadem svého druhu je i přenos energie za účelem uzdravení, který se také často děje po před­náškách. Vrcholnou událostí je každoroční pouť na horu Říp v den Zezulkových narozenin (30. března). Tento den je slaven od roku 1995 jako Den otevřeného nebe. Pod Řípem se má nacházet vý­znamné pozitivní energetické centrum.

Organizace náboženské společnosti

Tomáš Pfeiffer se v devadesátých letech stal pravděpodobně nejznámějším českým léčitelem, veřejným propagátorem léčitelství v duchu Josefa Zezulky i obhájcem léčitelství před lékaři a dalšími odborníky. K tomuto účelu založil několik organizací. Roku 1991 vzniklo občanské sdružení Sanátor – svaz biotroniků, v současné době má právní postavení zapsaného ústavu pod názvem Mezinárodní ústav Sanátor. V témže roce vzniklo i občanské sdružení (v současnosti zapsaný spolek) Česká asociace odbor­ného léčitelství. Tomáš Pfeiffer je ředitelem i dalšího zapsaného ústavu, Ústavu pro nemedicínské terapie, založeného roku 2019.

Pro šíření Zezulkova pohledu na svět založil Tomáš Pfeiffer roku 1994 Duchovní univerzitu Bytí (DUB) a v rámci této vzdělávací organizace se konají veřejné aktivity, přednášky, koncerty Společná věc s promítáním a zvukem „vodnářského zvonu“, oslava Dne otevřeného nebe apod. Také studium na této univerzitě probíhá především formou poslechu Pfeifferových přednášek a jeho odpovědí na otázky studentů. Univerzita provo­zuje internetovou televizi Biovid. Studium na univerzitě je zahajováno i ukončováno při slavnosti Dne otevřeného nebe na Řípu.  

Stejného dne jako DUB vznikla i Nadace Bytí, v současnosti s názvem Nadační fond Bytí pro životní filozofii a léčbu biotronikou. Jedním z účelů nadace bylo vybudovat Biotro­nické centrum sociální pomoci. Pro tento účel Tomáš Pfeiffer využil svou značnou popularitu a pod heslem „Pomozte nám pomáhat“ zorganizoval veřejnou sbírku. Základní kámen Biotronického centra sociální pomoci byl položen roku 1997, slavnostně otevře­no bylo roku 1999 (ale nebylo tehdy ještě dokončeno). Ve čtyřpatrové budově uvnitř bloku domů v Praze na Novém Městě (Soukenická 21) je lůžkové oddělení, přednáškový sál, zázemí personálu a administrativní místnosti, v přízemí domu v ulici je umístěn obchod se zdravou výživou. Biotronické centrum sociální pomoci má od roku 1996 právní subjekti­vitu jako zájmové sdružení právnických osob. Vedle nadačního fondu Bytí existuje od roku 2014 také Nadační fond Josefa Zezulky.

Činnost společenství provázela zvláště v devadesátých letech poměrně bohatá publikační činnost. V nakladatelství Dimenze 2+2 byly vydávány spisy Josefa Zezulky a od roku 1994 do roku 1998 nepravidelně vycházel časopis Bytí (celkem vyšlo 16 čísel). V letech 2010–2015 vycházel časopis Infolisty, roku 2016 ho nahradil časopis Biotronika. V novém tisíciletí jsou vydávány především překlady spisů Josefa Zezulky v cizích jazycích. K dis­pozici jsou i nahrávky přednášek Tomáše Pfeiffera. Příležitostně vyšel také kompaktní disk CD s relaxační hudbou. Nakladatelství působilo od roku 1990, ale teprve roku 2015 se stalo společností s ručením omezeným. Památce Josefa Zezulky a vzpomínkám na něj je věnována internetová prezentace Josef Zezulka.

Roku 2014 bylo Ministerstvem kultury jako náboženská společnost registrováno Společenství Josefa Zezulky. Jedi­ným duchovním této náboženské společnosti (sanátorem) je Tomáš Pfeiffer. Jeho funkce je doživotní a jemu také náležejí hlavní pravomoci. Očekává se od něho, že písemně jme­nuje dalšího sanátora a předá mu funkci. Pokud se to nestane, zvolí nového sanátora tří­členná rada, zvolená koordinátory územních společenství. V současné době (2020) je územních společen­ství pět (v Praze, Brně, Plzni, Ostravě a Českých Budějovicích). Podle Základního doku­mentu náboženské společnosti existují také místní společenství (těch je roku 2020 osmnáct). Valnou hromadu tvoří koordinátoři územních společenství. Nábo­ženská společnost zřídila evidované právnické osoby: náboženskou instituci Biotronika Josefa Zezulky a účelové zařízení Sanátor – svaz biotroniků Josefa Zezulky. Tento svaz se představuje jako profesní komora sanátorů.

Počet věřících

Společenství Josefa Zezulky počet svých členů či věřících neudává, dosud nebylo předmětem sčítání lidu.

Literatura

Robert BEZDĚK: „Přinašeč a jeho žák.“ Dingir 8, 2005, 2, s. 44–46.
Tomáš PFEIFFER: Život přinašeče. Dimenze 2 + 2, Praha 2012.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Dědicové H. P. Blavatské.“ Dingir 11, 2008, 1, s. 20–24.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Léčitelská církev.“ Dingir 11, 2008, 1, s. 20–24.
Josef ZEZULKA: Bytí: životní filosofie. Dimenze 2 + 2, Praha 1990.
Josef ZEZULKA: Cesta. Dimenze 2 + 2, Praha 1992.
Josef ZEZULKA: Čtyři doby. Dimenze 2 + 2, Praha 1992.
Josef ZEZULKA: Odpovědi. 1976–1982. Dimenze 2 + 2, Praha 2014.
Josef ZEZULKA: Přednášky I.–II. Dimenze 2 + 2, Praha 2014.

Oficiální internetové stránky: https://www.dub.cz/cs/spolecenstvi-josefa-zezulky

Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR: http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=13157&str_zpet=Seznam_CNS.aspx

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek