manas-váč-kája (Buddh): Porovnání verzí

imported>ZRN
(přidán Slovník buddhismu)
 
imported>ZRN
(přidán Slovník buddhismu)
 

Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:40

manas-váč-kája [manas-vāc-kāya], pál. mana-váča-kája [mana-vāca-kāya] – mysl, řeč a tělo; tři nástroje, jimiž každá bytost během svého života koná činy (san. karman, pál. kamma), které pak zákonitě nesou takové či onaké plody (phala) v tomto, nebo častěji v příštím životě či v životech dalších. Takové je pojetí hínajány, jež se v mahájáně příliš nezměnilo, jen poněkud pozbylo své závažnosti. Učení vadžrajány dalo této trichotomii jedince nový smysl předložením různých metod meditačního výcviku jako jisté sublimace těchto tří aspektů. Účelem těchto cvičení (sádhana) je realizace tří „buddhovských těl“ (san. trikája, pál. tikája), čehož lze dosáhnout skrze posunky či gesta (mudrá, pál. muddá), hluboké soustředění (samádhi) a vyslovování tajuplných formulí a zaříkadel (san. mantra, pál. manta); řeč, tedy mantry, tu mají úlohu zprostředkovatele. Toto trichotomické pojetí je v mnoha textech vyjádřeno symbolicky trojslabičkou mantrou óm áh húm, jež je jádrem sádhanového cvičení a výchozím bodem zrakových představ. Promítne-li se tato mantra na sama meditujícího adepta, pak bílá slabika óm odpovídá jeho lbi a symbolizuje tělo, červená slabika áh odpovídá hlasivkám a symbolizuje řeč a modrá slabika húm odpovídá srdci a symbolizuje mysl. Záporné sklony těchto tří úrovní se vztahují ke třem základním příčinám koloběhu znovuzrozování (sansára): ke chtíči (lóbha), zášti (san. dvéša, pál. dósa) a bludu (móha), jež jsou třemi kořeny zla (san. akušalamúla, pál. akusalamúla).

Vladimír Miltner