sansára (Buddh)
sansára [saṃsāra] – řetězec znovuzrozování v různých podmínkách bytí (gati), z kterého se jedinec nemůže vymanit, dokud jako výborný mnich (san. arhant, pál. arahant) nedospěje procitnutím (bódhi) ke konečnému vyvanutí (san. nirvána, pál. nibbána). Sřetězení stálého znovuzrozování je důsledkem působení tří kořenů zla (san. akušalamúla, pál. akusalamúla): zášti (san. dvéša, pál. dósa), chtíče (lóbha) a bludu (móha). Podmínky znovuzrození jsou dány karmanovým (san. karman, pál. kamma) zákonem spravedlivé odplaty za všechny spáchané činy dobré i špatné. V mahájáně sansára znamená svět jevů a je svou přirozeností považována za totožnou s nirvánou. Mistr Nágárdžuna1 přímo praví: „Oblast nirvány je oblast koloběhu životů a není mezi nimi ani nejmenšího rozdílu.“ Jednotná přirozenost sansáry a nirvány vychází z myšlenky, že všechno je přelud, vidina (májá); sansára i nirvána jsou pouhá slova bez reálného základu a obsahu – je to prázdnota (san. šúnjatá, pál. suňňatá). Uvážíme-li opravdovou přirozenost světa, nikoli jen jeho jevový vid sám, shledáme, že sansára a nirvána jedno jsou. Řetězec znovuzrozování nemá definován žádný počátek. Buddha o tom nikdy nemluvil, protože pro dosažení nirvány to skutečně nemá smyslu – důležité je jen narození jako člověk, bytost lidská, neboť jen člověk může vstoupit do mnišské obce (sangha) a vykročit ušlechtilou cestou (san. árjamárga, pál. arijamagga).