analogia entis (JKI-K)

analogia entis (analogie bytí, přesněji jsoucna) A. je pův. matematický výraz pro určité relace mezi čísly, zavedený Archytasem z Tarentu; Platon mu dal fil.-kosmologický význam a pojal a. jako princip, který zprostředkovává mezi extrémy (např. vzduch jako prostředník mezi vodou a ohněm) a sjednocuje je do celku. A.e. je pojem z oblasti náb. filosofie poznání, uplatňovaný středověkou scholastikou (návazně na Aristotelovu koncepci analogia proportionalis ho rozvinul Tomáš Akvinský) a v současnosti zejm. novotomismem (výraz a.e. začal 1932 opět razit Erich Przywara). Podle tohoto pojetí je člověku přístupné poznání světa konečných stvořených věcí, zatímco poznání nekonečného jsoucna je možné jen analogicky, připodobněním stvořenému bytí. Analogicky lze ovšem stvrdit pouze fakt existence nekonečného jsoucna, nikoli adekvátnost jeho dovozovaných atributů. A.e. tedy neumožňuje získat přesnou představu o božském jsoucnu (conceptus proprius); protože však mezi vrstvou nekonečného jsoucna a konečných stvořených jsoucen existuje jednota, založená ve stvořenosti bytí, lze na ní stavět analogické vědění o Bohu. Ten jako zcela svrchovaná jednota zůstává tajemstvím, poznání jeho existence je ale podle a.e. racionálně dostupné.

Břetislav Horyna