Šuvarský Jaroslav: Porovnání verzí
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1941-05-25">25. května 1941</time> v Závidově (Ukrajina)</span> |
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1941-05-25">25. května 1941</time> v Závidově (Ukrajina)</span> |
||
| − | [[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz. Vystudoval Pravoslavnou teologickou fakultu v Prešově, |
+ | [[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz. Vystudoval Pravoslavnou teologickou fakultu v Prešově (1964), dále studoval v Leningradě (1966-68), Bossey (1968-69) a v Římě (1970-73). V letech 1970–79 byl redaktorem časopisu ''Hlas pravoslaví'', současně 1974-75 duchovním v Lipsku (NDR), 1977–90 docentem Pravoslavné teologické fakulty v Prešově. Zároveň až do 21. století v různých funkcích řídil pražské ústředí pravoslavné církve. V letech 1979-90 byl činný v exekutivě Křesťanské mírové konference, i po roce 1989 se aktivně účastnil ekumenického hnutí. V letech 1992-2016 působil jako duchovní v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, 1995 zde otevřel památník obětem heydrichiády. Byl evidován jako informátor a agent komunistické Státní bezpečnosti. Je autorem populárněhistorických publikací o biskupu [[Gorazd|Gorazdovi]] (''Biskup Gorazd'', 1979; ''Svatý Gorazd'', 2009, s Evou Šuvarskou), po odchodu z aktivní duchovní služby vydal paměti, vyrovnávající se mj. s odlišnými proudy uvnitř československé pravoslavné církve ((''Svědectví'', 2026). |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Verze z 18. 9. 2026, 09:27
Šuvarský Jaroslav
v Závidově (Ukrajina)
Pravoslavný kněz. Vystudoval Pravoslavnou teologickou fakultu v Prešově (1964), dále studoval v Leningradě (1966-68), Bossey (1968-69) a v Římě (1970-73). V letech 1970–79 byl redaktorem časopisu Hlas pravoslaví, současně 1974-75 duchovním v Lipsku (NDR), 1977–90 docentem Pravoslavné teologické fakulty v Prešově. Zároveň až do 21. století v různých funkcích řídil pražské ústředí pravoslavné církve. V letech 1979-90 byl činný v exekutivě Křesťanské mírové konference, i po roce 1989 se aktivně účastnil ekumenického hnutí. V letech 1992-2016 působil jako duchovní v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, 1995 zde otevřel památník obětem heydrichiády. Byl evidován jako informátor a agent komunistické Státní bezpečnosti. Je autorem populárněhistorických publikací o biskupu Gorazdovi (Biskup Gorazd, 1979; Svatý Gorazd, 2009, s Evou Šuvarskou), po odchodu z aktivní duchovní služby vydal paměti, vyrovnávající se mj. s odlišnými proudy uvnitř československé pravoslavné církve ((Svědectví, 2026).