šrámanéra (Buddh)
šrámanéra [śrāmaṇera], pál. sámanéra [sāmaṇera] – novic; musel být stár nejméně osm let, protože v tom věku prý vstoupil do obce (sangha) Buddhův syn Ráhula, jenž se tak tradičně stal patronem všech dalších noviců. Novici se dostalo výchovné podpory (san. nihšraja, pál. nissaja), pro vzdělání v nauce Mistra (san. áčárja, pál. áčarija) a pro vedení v řádu učitele (san. upádhjája, pál. upadždžhája). Ve vztahu k Mistrovi byl novic žák „dlící nablízku“ (antévásin), ve vztahu k učiteli to byl učedník „spolubydlící“ (san. sárdhavihárika, pál. saddhivihárika). Mistr i učitel bývali starší mnichové (san. bhikšu, pál. bhikkhu), moudří a laskaví; vysvětlovali svým svěřencům zásady nauky i mnišské kázně, pomáhali jim zvládat obtíže mnišského života v klášteře i na pouti, pečovali o ně a vychovávali je v opravdové mnichy. Také museli dbát, aby se jim dostalo přiměřené stravy, ošetřovat je v nemoci a povzbuzovat je, když upadali na mysli nebo když pozbývali odhodlání k dalšímu životu mnišskému. Novicové se zúčastňovali všeho života mnišské obce a svým představeným a starším spolubratřím poklízeli a vykonávali pro ně a pro klášter (vihára) drobné služby. Když novic dospěl věku dvaceti let, anebo vstoupil-li do obce starší, pak nejméně po čtyřech měsících, mohl se po patřičném obřadu stát řádným mnichem.