Církev víry

Církev víry je protestantskou evangelikální církví neocharismatického typu, která se ve své teologiii církevní praxi orientuje především podle dvou výrazných osobností hnutí víry: banskobystrického pastora Jaroslava Křížea budapešťského pastora Sándora Németha. Roku 2012 byla Církev víry registrována ministerstvem kultury (bez tzv. zvláštních práv). Prezentuje se také jako Církev víry Milost.

Historie Křesťanských společenství na Slovensku

Počátky Církve víry jsou spojeny se změnou orientace některých českých, původně charismatických křesťanů (více v hesle Církev Křesťanská společenství) na neocharismatické hnutía v něm na pastory Jaroslava Kříže (*1955)a Sándora Németha (*1950).

Jaroslav Kříž je starší pastor sboru Křesťanské společenství Milost v Banské Bystrici na Slovenskua vůdčí osobnost Křesťanských společenství Slovenska. Tento svazek sborů má stejně jako česká Církev Křesťanská společenství kořeny sahající do socialistického Československa. Jedním z účastníků Charismatické konference, kterou roku 1988 v Praze zorganizovali charismatičtí křesťané soustředění kolem evangelického vikáře Dana Drápala (*1949), byli slovenský katolík Gabriel Minárik (1934–2013). Konference pro něj znamenala zásadní životní zlom: po návratu z Prahy se rozešel s římskokatolickou církvía pod vlivem charismatickýcha neocharismatických duchovních učitelů shromáždil v Popradu společenství Nový život v Kristu. Oficiálně vzniklo jako občanské sdružení roku 1990a následujícího roku se stalo součástí československého svazku nezávislých sborů s názvem Křesťanská společenství. Díky Minárikově aktivitě začala vznikat společenstvíi v dalších slovenských městech. Po rozdělení Československa roku 1993 se tyto nové sbory spojily do občanského sdružení Křesťanská společenství Slovenska. Víceo společném začátku českéhoa slovenského charismatického hnutí jev kapitole Církev Křesťanská společenství.

Současně se změnou organizace slovenských charismatických sborů docházelok jejich stále zřetelnějšímu příklonu k neocharismatickému hnutí víry. Tento příklon dokládají také překlady kniha misijních brožureka hlavně návštěvy známých kazatelů hnutí víry, které slovenští představitelé Křesťanských společenství zvali nezávisle na českých. Tak se na Slovensku konala řada akcí, na jejichž základě se vytvořil profil tamního neocharsimatického hnutí: patrně nejvýznamnější byly jednak hromadné evangelizace, například s australským misionářem Stevem Ryderem (*1937) roku 1990 nebo s keňsko-americkým misionářem Maheshem Chavdou (*1940) roku 1991, jednak letní biblické školy, například s německým pastorem Wolfhardtem Margiesem (*1938)a jeho spolupracovníky v roce 1992. V těchto formativních letech se Gabriel Minárik rozhodl pro nejtěsnější spolupráci se Sándorem Némethem, pastorem budapešťského Sboru víry. Minárik se s Némethem osobně seznámila na letní biblickou školu roku 1993 pozvalk přednáškám učitele ze Sboru víry. Velmi blízký vztah Křesťanských společenství Slovenska ke Sboru víry v Budapešti trvá dodnes. Víceo pastoru Némethovi v hesle Církev Nový života o pastoru Ryderovi v hesle Církev Nová naděje; zmínkao pastoru Margiesovi je v hesle Církev Křesťanská společenství.

Nejbližšího slovenského spolupracovníka našel Gabriel Minárik v Jaroslavu Křížovi, pastoru Křesťanského společenství Milost v Banské Bystrici. Jaroslav Kříž vyrůstal v Jihlavěa stal se úspěšným reprezentantem Československa v judu; po konverzi ke křesťanství roku 1984 byl ovšem přinucen zcela změnit způsob života.V době změny společenských poměrů roku 1989 pracovalv kotelně v Banské Bystricia byl členem tamního sboru Bratrské jednoty baptistů. Ve svobodných poměrech si Jaroslav Kříž osvojil charismatický způsob zbožnosti, spolu s několika dalšími členy sboru opustil baptistickou církeva po čase založil společenství Milost. Roku 1992 se poprvé setkal s Gabrielem Minárikema roku 1995 s ním navštívil Sbor víry v Budapešti. Tento sbora jeho pastor Sándor Németh se stali pro Jaroslava Kříže vzorem. Banskobystrické společenství se začalo od roku 1995 orientovat neocharismaticky, rychle rostloa podnítilo vznik dalších podobných společenství na Slovensku. Jeho úspěch přispěl k tomu, že Jaroslav Kříž postupně nahradil Gabriela Minárika (s jeho souhlasem) v roli vedoucí duchovní autority ve slovenských Křesťanských společenstvích.

Současně s růstem počtu členůi významu banskobystrického sboru se ale proti sborui jeho pastoru Křížovi zformovala opozicev jiných církvích, na úřadech, mezi občanskými aktivistyi v dalších segmentech veřejnosti. Pokus registrovat Církev Křesťanská společenství Slovenskau ministerstva kultury v roce 2007 byl neúspěšný,a to kvůli údajnému rozporu působení církve se zásadami lidskostia snášenlivosti, kvůli údajnému ohrožení občanských práva kvůli ochraně zdraví. Právní bitva mezi církvía slovenskými úřadyo registraci společenství jako církve stále trvá. Vliv pastora Jaroslava Křížea Křesťanského společenství Milost, stejně jako vliv pastora Sándora Némethaa Sboru víry se projevujei mezi některými českými neocharismatickými křesťany. Nejvíce je patrný právěu české Církve víry, která se k pastoru Křížovi výslovně hlásía tento vztah naznačujei alternativním názvem Církev víry Milost.

Církev víry v českých zemích

Počátky české Církve víry jsou spjaty s krizí ve sboru Křesťanské společenství Prostějov. Vedle problémů s tamním pastorem, které roku 2000 vedly k jeho odvolání, začali někteří členové sboru již nejméněo tři roky dříve se znepokojením vnímat, že jejich mateřský svazek samostatných sborů s názvem Křesťanská společenství nepřijímá podněty neocharismatického hnutí tak vstřícně, jak by si představovali. Toto vnímání, které ostatně sdíleli s křesťanyv několika dalších Křesťanských společenstvích (např. v Příbrami), vycházelo z postupného posilování charismatických důrazůa zároveň oslabování důrazů neocharismatickýchu většiny českých Křesťanských společenství v letech kolem přelomu tisíciletí (tento vývoj je naznačen v kapitole Církev Křesťanská společenství). Směřování českých Křesťanských společenství tak bylo zcela opačné k vývoji ve slovenských Křesťanských společenstvích, která – především díky vlivu Gabriela Minárika – přijala neocharismatické důrazy bezvýhradně.

Část prostějovského Křesťanského společenství nespokojená s oslabováním neocharismatických důrazů byla v kontaktu se slovenskými Křesťanskými společenstvími už od roku 1997. Její vedoucí osobnost, Radomír Hasa (*1959), byl roku 2002 ustanoven pastorem Křesťanského společenství Prostějova pod jeho vedením byla krizev prostějovském sboru vystřídána obdobím růstua misijní expanze. Na výzvu Radomíra Hasya s podporou Křesťanského společenství Milost v Banské Bystricia jeho pastora Jaroslava Kříže přišel ještě roku 2002 slovenský misionář Martin Mazúch (*1975) do Olomouce. Společenství, které tam kolem něho vznikalo, bylo původně misijní skupinou prostějovského sboru, ale roku 2005 se osamostatniloa Martin Mazúch byl ustanoven pastorem. Tento samostatný sbor byl roku 2006 přijat do svazku Křesťanských společenství. Již brzy po tomto přijetí se ovšem ukazovalo, že sbory v Prostějověi Olomouci jsou české Církvi Křesťanská společenství teologickyi organizačně vzdáleny. Roku 2011 byly proto nakonec kolegiem pastorů této církve formálně vyloučeny (ve skutečnosti k odchodu sborů došlo po vzájemné dohodě). Hlavním důvodem rozchodu bylo to, že autoritou pro oba pastory byl Jaroslav Kříža nikoli vedení české církve.

V době svého vyloučení spravoval olomoucký sbor misijní skupinu v Praze (od roku 2005)a v Pelhřimově (od roku 2006, tehdy se ovšem skupina scházela v Nové Cerekvi). K pražskému společenství se roku 2009 připojila skupina v Ústí nad Labem, jejíž jádro tvořili bývalí členové tamního sboru Nový život (viz Církev Nový život). Prostějovský sbor založil roku 2003 misijní skupinuv Brně (se sídlem v Kuřimi)a roku 2005v Hradci Králové. Díky dalšímu misionáři Róbertu Štepánovi (*1977) z Banské Bystrice vznikl roku 2009 sbor v Plzni. Jaroslav Kříž inspiroval skupinu, která byla původně součástí sboru Cesta života,k založení sboru Naděje v Českých Budějovicích roku 2011. Roku 2010 začala vznikati misijní skupina v Ostravě. Podobně jako v Českých Budějovicích nastalo rozdělení také v Hodoníně: tamní skupina, orientovaná na pastora Kříže, vznikla odchodem z Křesťanského společenství roku 2009. Pastor Jaroslav Kříž tyto sbory či misijní skupiny rovněž povzbudil k podání žádosti Ministerstvu kultury České republikyo registraci pod názvem Církev víry. Žádostz října 2011 byla kladně vyřízena v květnu 2012. V té době Církev víry působila ve výše uvedených jedenácti městecha v několika dalších zakládala misijní stanice, například v Třinci. Velikost jednotlivých společenství Církve víry je různá: zatímco prostějovský sbor má více než sto členů, obvyklý je spíše počet členů v řádu desítek (podle stanov sbor musí mít nejméně 30 členů).

Religionistická charakteristika Církve víry

Církev víry můžeme považovat za typickou představitelku neocharismatického hnutí; sama se výslovně hlásí k učení Dereka Princea Kennetha Haginaa ke spolupráci s řadou dalších neocharismatických učitelů, především učitelů hnutí víry. Jednotlivé sbory této církve spojuje přesvědčení, že pastor Jaroslav Kříž je pro ně podle Ef 4, 11–12 „darem služebnosti“ či „služebním darem“ (v církvi je tento slovakismus užíván ve významu „služebný dar“). Z tohoto přesvědčenío pastoru Křížovi vyplývá snaha pomoci mu při uskutečňování jeho vize, která jev souladu s vizí hlavní osobnosti maďarského neocharismatického hnutí, pastora Sándora Nemétha. Z této vize vyplývá také velkorysý misijní plán, který má Církev víry pro českou společnost.

Ve srovnánís neocharismatickými sborya svazky sborů (zvláštěs těmi českými) dává Církev víry po vzoru Křesťanských společenství na Slovensku větší důraz na očekávání druhého příchodu Krista. Vytržení křesťanů na nebesa, k němuž má dojít před Kristovým příchodem, je v Církvi víry očekáváno v řádu desítek let. Někteří pastoři se přitom snaží vypočíst přesné časové určení této události, třebav návaznosti na takzvaný křesťanský sionismus, společný v podstatě všem pentekostalistům. Nejde všako všeobecně přijímanou představua názorové rozdíly v této věci nevedou k rozmíškám. Obecně platí, žev Církvi víry jsou hojně komentoványa vykládány aktuální politickéa společenské událostí z hlediska blížícího se Kristova druhého příchodu. Víra ve vytržení také motivuje Církev víry podobně jako slovenská Křesťanská společenství k intenzivní misiia k naplňování misijního plánu, neboť těsně před vytržením křesťanů má na Zemi dojít k velkému probuzení. Také naukao démonech se v Církvi víry zdá být propracovanější než v jiných neocharismatických společenstvícha mobilizacek „duchovnímu boji“ naléhavější. S duchovním bojem souvisíi naděje (obvyklá především v neocharismatickém hnutí nové apoštolské reformace) na ovlivňování celé společnosti křesťany. Pastoři proto vyzývají členy Církve víry ke společenské angažovanostia ke snaze získat ekonomickýa politický vliv ve společnosti. Podobně jakou jiných společenství neocharismatického hnutí jsoui bohoslužby Církve víry dynamické: obsahují specifický hudební žánr takzvaných chval, kázání se silným motivačním důrazemi projevy nadpřirozených božích darů (charismat), především modlitby v neznámých jazycích, proroctvía uzdravování.

Snad pod vlivem napjatého vztahu až nepřátelství mezi slovenskými Křesťanskými společenstvími na jedné straněa slovenskými státními úřadya římskokatolickou církví na straně druhé jei v české Církvi víry patrné ještě silnější odmítání jiných křesťanských církvía styků s nimi, než je v neocharismatickém hnutí obvyklé. Pastor Kříži jeho čeští následovníci výslovně zavrhují ekumenismusa často ve svých promluvách ostře kritizují římskokatolickou církev.

Organizace církve

Církev je tvořena formálně samostatnými místními sbory, které vede pastor. Zásadní je však přijetí osobní autority pastora Jaroslava Kříže („daru služebnosti“)a jeho spolupracovníků. Od Jaroslava Křížea dnes jiži dalších duchovních Církve víry je odvozena autorita pastorů v jednotlivých sborech. Nejvyšším orgánem církve je kolegium pastorůa zástupců misijních skupin. Pastoři mají právo přijímati vylučovat členy, disponovat majetkem sborua případně povolávat starší sboru jako svou pomoca podporu. Proti vyloučení se členové mohou odvolat ke kolegiu pastorů. Kolegium také povoláváa odvolává pastorya vedoucí misijních skupin, volí ze svého středu předsedu, který spolu s místopředsedy reprezentuje církev navenek, rozhodujeo majetku církve, zřizujei ruší sborya misijní skupinya podobně. Církevní provoz je financován z příspěvků členůa darů, včetně zahraničních.

Církevní sbory

2014	11
2020	23

Počet věřících

Sčítání lidu členy Církve víry dosud neevidovalo, podle vnitrocírkevních údajů je v současnosti členy církve 730 osob (2013).

Literatura

Tereza HALASOVÁ: Sociologickéa teologické příčiny vzniku Církve víry. Rkp. diplomové práce obhájené na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Praha 2014.
Logos, kresťanský mesačník. COM SK, Banská Bystrica.
Ľubomír Martin ONDRÁŠEK: Neocharizmatické hnutie na Slovensku. Analýza základných aspektov teológiea praxe Kresťanských spoločenstiev. Ústav pre vzťahy štátua cirkví, Bratislava 2011.

Oficiální internetové stránky: http://www.milost.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek