Višva Guru Díp Hindu Mandir
Višva Guru Díp Hindu Mandir
Náboženská společnost Višva Guru Díp Hindu Mandir – české hinduistické společenství, v roce 2002 registrovaná pod názvem Česká hinduistická náboženská společnost (k oficiální změně názvu došlo v roce 2016), je jednou ze dvou veřejně se prezentujících organizací, jejichž založení v české společnosti inspiroval indický duchovní učitel Višvaguru mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda Purídží, krátce zvaný svámí Mahéšvaránanda nebo v důvěrném vztahu žáka k učiteli „svámidží“. Druhou takovou organizací je zapsaný spolek Jóga v denním životě. Ačkoli nejsou známy přesné počty jeho zasvěcených žáků ani účastníků kurzů jógy, praktikované na základě jím vytvořeného systému, je jasné, že Mahéšvaránandovi stoupencia lidé jím inspirovaní tvoří zdaleka největší české společenství založené na indických náboženských tradicích.
Historie působení svámí Mahéšvaránandy
Mahéšvaránanda se narodil jako Mangílál Garg roku 1945 ve vesnici Rúpávás v indickém státě Rádžasthánu. Když mu ve dvanácti letech zemřel otec, odešel do ášramu (kláštera)u vsi Barí Khátú, založeného Šrí Díp Nárájan Mahaprabhudžím († 1963),a byl v něm zasvěcen jeho žákem Mádhavánandou (1923–2003) jako svámí (mnich) v parampaře (linii duchovních mistrů), která svůj původ odvozuje z legendární postavy Šrí Alakhpurídžího. Při zasvěcení přijal jméno Mahéšvaránanda. Po duchovním výcviku ho jeho učitel svámí Mádhavánanda pověřil šířením tradice na Západě.
Na Západ se svámí Mahéšvaránanda údajně vydal již roku 1970. Jisté je, že roku 1972 založil ve Vídni ášram, vyučoval v něm jógua duchovně vedl své první žáky. Od počátku svého působení na Západě podnikal cesty do zahraničía společenství jeho stoupenců postupně vznikla v několika zemích Evropy, v Severní Americea v Oceánii. Současná (2020) prezentace mezinárodního společenství poskytuje kontakty do 24 zemí světa včetně jedné africkéa jedné středoamerické. Mezinárodní společenství nese jméno Mahéšvaránandovy metody duchovní výuky jógy Jóga v denním životě.
V rodné Indii se svámí Mahéšvaránanda věnuje humanitárním aktivitám. Jejich základnou je ášram (klášter) Šrí Višva Díp gurukul Mahéšvaránandv obci Džadan v Rádžásthánu, který Mahéšvaránanda založil roku 1990. V ášramu je základníi vyšší školaa Mádhavanándova nemocnice, ášram uskutečňuje projekty zvířecích útulků (především krav), vzdělávání žen, zalesňování, ekologického zemědělství, shromažďování dešťové vodya další. Nejen v Indii, ale hlavně na Západě vystupuje svámí Mahéšvaránanda v roli horlivého zastánce mezináboženského dialogua aktivit ve prospěch míru.
Od roku 2011 se začaly prostřednictvím internetu šířit svědectví ženo jejich údajném sexuálním zneužití ze strany svámího Mahéšvaránandy. Mahéšvaránanda všechna obvinění popřela ačkoliv místních společenstvích docházelo k ostrým výměnám názorů, výčitkáma obviňováním někdyi s využitím zájmu médií, mezinárodní organizace svámího Mahéšvaránandu všemi způsoby obhajovala. Některé zemské organizace (především australská, ale napříkladi česká) byly v důsledku těchto svědectví, šířených prostřednictvím internetu,a také v důsledku nekonstruktivních reakcí na ně ze strany vedení oslabeny jak v počtu členů, tak v míře jejich obětavosti pro záležitosti Mahéšvaránandova společenství.
Religionistická charakteristika společenství Višva Guru Díp Hindu Mandir
Učenía praxe svámího Mahéšvaránandy vychází z několika indických tradic. Základem je kombinace dvou klasických filosofických škol: védanty v jejím směru advaita, který reprezentuje slavný filosof Šankara, žijící patrně v 8. či 9. století,a jógy, odvozované od neméně slavného učitele Pataňdžalího, jehož život se tradičně předpokládáv první polovině 2. století našeho letopočtu. V Mahéšvaránandově přístupu se silně projevuje to, že obě tyto školy byly ovlivněny emocionální zbožností (bhakti), která se s láskyplnou oddaností vztahuje k osobně chápanému božství nebo k dokonalému duchovnímu učiteli, který božství reprezentuje. V hnutí je tedy přítomen jako předpoklad neosobního božství (brahma) převzatý z advaity, tak osobního boha, k němuž je v duchu bhakti možné vztahovat se s láskoua oddaností. Proto například může být v Mahéšvaránandově paramparě (posloupnosti duchovních učitelů) pokládán Mahaprabhudží za lidského avatára (sestoupení v lidské podobě) boha Višnua.
Cílem Mahéšvaránandova učení je všestrannéa harmonické rozvíjení celé osobnosti jeho žáka. K dosažení tohoto cíle je třeba integrovat různé cesty. Fyzické tělo je rozvíjeno cestou hathajógy podle Mahéšvaránandova systému Jóga v denním životě. Není to ovšem jenom fyzické cvičení, nýbrži etická průprava, cvičení koncentrace, očišťovací technikya další prvky. Mahéšvaránanda přitom pracuje s konceptem prány, duchovní energie přítomné v lidském těle,a čaker, energetických center, jejichž prostřednictvím je tato životadárná energie po těle distribuována. Další cestu představuje džňánajóga, která v duchu Šankary vede žáka k poznánía vnitřnímu pochopení jednoty všeho,a tedy k překonání duality individuální duše (átman)a božské vesmírné duše (brahma).K tomuto poznání (džňána) napomáhají recitace manter za pomoci mály (růžence)a další cvičení k vědomému ovládání mysli. Karmajóga pak žáka učí nesobeckému konání ve prospěch společenství jóginůi ostatních živých tvorů.A konečně bhaktijóga rozvíjí úctua lásku k bohu či božství reprezentovanému učitelem, který sám jednotu s bohem či božstvím realizoval – v tomto případě svámím Mahéšvaránandou.
Toto základní směřování je společné všem, kdo tvoří společenství Jóga v denním životě,a zvláště těm, kdo již byli Mahéšvaránandou zasvěceni, přijali nové duchovní jménoa osobní mantrua účastní se společných satsangů (sezení v přítomnosti učitele), bhadžanů (zpěvu mantera duchovních písní), džapy (recitaci mantera božích jmen)a společného přijímání prašadu (obětovanéhoa posvěceného pokrmu). Pro ty, kteří nadto ještě chtějí svůj osobní životi své veřejné vystupování více přiblížit indickým duchovním tradicím, vznikla v Česku náboženská společnost Višva Guru Díp Hindu Mandir – české hinduistické společenství.
Jejím posláním je pořádání obřadůa svátečních slavností, zakládání chrámůa středisek pro studium indických jazykůa filosofickýcha náboženských textů, překladya vydávání těchto textů, šíření knih, pořádání výstav, informovánía vzdělávání veřejnosti apod. Výslovně se náboženská společnost hlásí ke svámí Mahéšvaránandovi jako svému guruovi, který je duchovníi organizační hlavou společenství. Stejně jako on chce také společenství pěstovat dialog s představiteli jiných indických tradici jiných náboženství.
Hnutí svámího Mahéšvaránandy v České republice
Na území bývalého Československa přijel svámí Mahéšvaránanda poprvé roku 1973 na pozvání Vladimíra Dohnala ze skupiny jóginů v Opavě, která působila pod hlavičkou tamního tělovýchovného oddílu. Ochotně pak přijímali další pozvánía na setkáních hovořili o etických otázkách, vztazích mezi lidmi, vegetariánství, ochraně přírodya podobně. V bezpečnějších malých kroužcích pak vyučovali filosofii advaitya jógy. Jeho stoupencům se podařilo vydati několik jeho textů; jeden v roce 1985 dokonce ve státním sportovním nakladatelství Olympia. Tak si ve sdruženích jógy, vystupujících v době vlády komunistické strany buď jako sportovní kluby nebo jako součást sítě zařízení pro zdravotní rehabilitaci, získal svámí Mahéšvaránda výbornou pověsta vybudoval si základnu svých stoupenců.
Organizační schopnosti této základny umožnily po obnovení občanských svobod po roce 1989 rychlý rozvoj center, v nichž se vyučovala jóga podle Mahéšvaránandova systému. Hned roku 1990 vznikla také dvě občanská sdružení: Česko-indická védanta společnosta sdružení Višva Guru Díp Hindu Mandir. Ačkoli žádné z těchto sdružení nezískalo velký význam, ukázaly se na nich dva způsoby přijetí Mahéšvaránandova poselství v české společnosti: na jedné straně zaměření na jógu, při němž není její náboženský rozměr explicitně zdůrazňován,a na druhé straně zaměření na indické náboženské tradice, při němž je jóga spíše prostředkem než cílem.
Masový úspěch měla místní centra Jógy v denním životě. Během krátké doby jich vznikly nejméně tři desítkya tato samostatně hospodařící centra zastřešil roku 1995 Český svaz Jóga v denním životě. To už existoval český ášram v zámku v obci Střílky na Kroměřížsku, který byl pro účely setkávání jóginů zakoupen roku 1994, rekonstruována následujícího roku uveden do provozu s názvem Maháprabhudíp ášram. Tento majetek spravuje Nadace Živoucí světlo Maháprabhudíp satsang, založená roku 1993.
Více nábožensky zaměřené křídlo českých Mahéšvaránandových stoupenců vytvořilo roku 2002 státem registrovanou Českou hinduistickou náboženskou společnost. Jejími prvními duchovními se staly Jindra Dohnalová (* 1958), která byla roku 1991 vysvěcena jako sádhví Parvátí,a Barbora Wimětalová (* 1950), vysvěcená jako sádhví Mantrapurí roku 2001. Roku 2016 se náboženská společnost vrátila k názvu prvního občanského sdružení.
Organizace církve
Náboženské obce
Společenství je organizováno prostřednictvím místních náboženských obcí, v současnosti uvádí existenci čtyř obcí: v Praze, ve Střílkách (okr. Kroměříž), v Opavěa ve Frýdku-Místku. Oficiálním sídlem celého společenství jsou Střílky.
Počet věřících
Při sčítání lidu roku 2011 se k České hinduistické náboženské společnosti přihlásilo 427 občanů, většinou spíše ve velkých městech. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává.
Literatura
Paramhans Svámí MAHÉŠVARÁNANDA: Skryté síly v člověku. Mladá fronta, Praha 1992.
Paramhans Svámí MAHÉŠVARÁNANDA: Moje poselství. Jógav denním životě. Krystal, Praha 1996.
Paramhans Svámí MAHÉŠVARÁNANDA: Systém Jógav denním životě. Harmonie těla, myslia duše. Mladá fronta, Praha 2006.
Paramhans Svámí MÁDHAVÁNANDA: Lílá Amrit, život božského mistra Šrí Maháprabhudžího. Mladá fronta, Praha 2009.
Martin FÁREK: „Učení svámího Mahéšvaránandy.“ Dingir 5, 2002, 4, s. 18–21.
Jan LAJKA: „Církev na principech hinduismu.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 94–95.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Charismaa zneužívání.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 74–77.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Letošní výročí české větve Mahéšvaránandova hnutí.“ Náboženský infoservis (on-line) 20. 12. 2018.
Ludvík ZANÁŠKA: „Svámí v nesnadných časech.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 91–93.
Aneta ZEYVALOVÁ: „Indické kořeny Mahéšvaránandova hnutí.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 88–90.
Oficiální internetové stránky: https://hinduismus.cz/chns/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR
Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek