ádát (JKI-I)
ádát (arab. zvyklosti, pravidla) Součást předislám. konvencí, jimiž se měli jednotlivci a celé pospolitosti řídit. Soubor á. byl vykládán volně a často porušován (džáhilíja), což vyvolávalo spontánní akty odplaty a krevní msty. Muhammad systém á. kritizoval a usiloval o nápravu, některé zvyklosti však integroval do svých práv. představ. Po vzniku chalífátu a rozvoji právní vědy (fíkh) se některé á. staly součástí šarí‘y. Práv. literatura zde používá synonyma urf, tj. doplňkový zdroj práva, k němuž se jednotlivé práv. školy (mazhab) uchylovaly, když korán nebo tradice nenabízely spolehlivý podklad pro vytvoření práv. normy. Později se tvůrci práva a historikové o á. jako samostatném zdroji legislativy přestali zmiňovat a nové práv. normy inspirované á. spíše uzákoňovali pomocí metodického postupu konsensu. Předpisy na základě á. se utvářely zejm. v nenáb. sféře – obchodním nebo dědickém právu. Od á. se do jisté míry odvozovaly i normy rodinného práva (např. stanovování částky nebo výše naturálií, jež rodina ženicha dává nevěstě; mahr).