korán (JKI-I)
korán Soubor zjevení; podle islám. tradice slovo boží, zprostředkované Muhammadovi andělem Gabrielem. Z arab. slova kur‘án – to, co má být recitováno nebo hlasitě přednášeno. Název souvisí se způsobem, jakým byly jednotlivé části zjevení předávány a přijímány (hlasem a sluchem), a s tím, jak mají být uchovány a dále šířeny (pamětí a ústně). Tato pův. představa o nakládání se slovem božím úzce souvisela s orální tradicí ve staroarab. literatuře. K. je oficiálně nazván al-Kur‘án al-karím (vznešený k.) nebo al-Kur‘án al-madžíd (slavný k.). Další názvy – al-kitáb (kniha), al-furkán (rozlišení, rozumí se mezi pravdou a bludem). Oficiální a kanonizovaný text k. byl písemně zaznamenán za chalífy Usmána (644-656). Skládá se ze 114 kapitol (súra) a 6226 veršů (ája). Súra 96 se pokládá za první zjevené boží slovo. Řazení kapitol je formální, od nejdelší k nejkratší. Výjimkou je vstupní súra Fátiha (Otvíratelka). Podle islám. víry mělo seslání K. tři období: první mekkánské (610-622), dále medínské (622-630), kdy Muhammad uskutečnil hidžru do Jathribu (Medína) a věnoval se organizování muslim. obce věřících, a druhé mekkánské (630-632), kdy formuloval pravidla života obce. Tematicky je k. neutříděný, spíše fragmentární. Při výkladu k. se prosadilo členění textu podle tematiky do čtyř oddílů: akída (dogmatika), ibádát (rituální praxe, pět sloupů víry), achlák (etika), mu‘ámalát (společenské vztahy). Zacházet s k. by se mělo až po vykonání rituální očisty. Muslim má k. pravidelně číst, promýšlet jeho obsah a text si zapamatovat. Každý věřící nemusí znát zpaměti celý k., ale znalost některých jeho částí se pokládá za vhodnou. Má to být zdroj inspirace v každodenním životě, recitování Fátihy je povinnou součástí modlitby. Muslim uchovávající v paměti celý k. (háfiz) se těší velké úctě. K. představuje zákon, teologové ho vydávali za věčné Slovo. Proti tomu stavěla mu‘tazila názor o k. jako stvořeném díle. Dnes převládá mínění, že k. je stvořený, má však svou universální, nebeskou předlohu, která je božím slovem. Na svět toto slovo přicházelo ve zjevovaných textech (bible, evangelium, Tóra), k. je rekapituluje a završuje. Ačkoliv je islám stejně jako judaismus a křesťanství „náboženstvím Knihy“, nemá k. pro muslimy týž význam jako bible pro Židy a křesťany. K. je pro muslimy autentické slovo boží, což povyšuje jeho text a jazyk na úroveň posvátné hodnoty. S tím souvisí diskuse o oprávněnosti překladu koránu. K. je zákl. zdrojem šarí‘y a inspiračním textem právní vědy, východiskem všech typů islám. myšlení a také filosofie, resp. teologie praktikované v jeho rámci (kalám). K. je také inspirací pro mystiku a zdrojem meditací. Jednotlivé verše nebo pasáže k. se běžně využívají v různých praktikách lidového islámu jako svého druhu zaříkávadla, součásti nekonvenčních modliteb nebo nápisy s magickým určením (amulety, magie).
Viz též: Korán (Islam)