Mátrčéta (Buddh)
Mátrčéta [mātṛceṭa] – severoindický bráhman, žák Árjadévův1; proslul především svými rozsáhlými hymnickými zpěvy na oslavu Buddhovu. Jeho další tři spisy zůstaly jen v tibetském překladu. Pozdní tibetské tradice ovšem Mátrčétu poněkud přezíravě ztotožňuje s Ašvaghóšou. Mátrčétovy hymnické zpěvy jsou sebrány ve sbírkách Šatapaňčášatka, Stopadesátka, a Varnárhavarnastótra, Chvála na chvályhodného. Všechny tyto zpěvy jsou prodchnuty upřímnou důvěrou v Buddhu, v dharmu a v obec, to jest v „trojí klenot“ (san. triratna, ratnatraja, pál. tiratana, ratanattaja). Mátrčétova Mahárádžakanikalékha, Dopis velekráli Kaniškovi (byl to kušánský Kaniška II., jenž vládl kolem poloviny 2. století n. l.), ale jen v tibetském překladu, je skvělou ukázkou epištolového žánru stejně jako Nágárdžunova1 Suhrllékha, Dopis příteli. Byla to zřejmě Mahárádžakanikalékha, která pak inspirovala Čandragómina k napsání Šišjalékhy, Dopisu žákovi, jemuž vykládá zásady vidžňánavády.