vidžňánaváda (Buddh)
vidžňánaváda [vijñānavāda] – škola uvědomování, jinak též jógáčára, jógová praxe, zahrnuje v sobě vlastně dva aspekty, dva projevy jediného názoru, a to intelektuální uvědomování a praktický jógový přístup; proto ty dva názvy. Možno říci, že to byl jakýsi přirozený intelektualismus v praxi. Vidžňánaváda vznikla asi ve 4.–5. století; jistotu ale nemáme, prameny jsou skrovné. Byl to Vasubandhu, kdo ji založil, anebo ještě před ním Maitréjanátha? Názory se tu různí. Vasubandhu byl mladší bratr a učedník Asangův a Asanga prý byl žák Maitréjanáthův. Vidžňánavádinové také vycházeli z koncepce všeobecné vesmírné prázdnoty (san. šúnjatá, pál. suňňatá). Rozdíl proti škole madhjamaka, jež je poznamenána jistým nádechem nihilismu, nespočívá ani tak v jejich zásadách a názorech, jako spíše v metodě a ve smyslu. Mádhjamikové hlásali názory negativní, učení vidžňánavádinů a jejich Mistra Asangy je pozitivní. Vidžňánaváda má dva aspekty, a to teoretický a filozofický, druhý pak praktický. Všechno, co je sestaveno (san. sanskrta, pál. sankhata), to jest vesmír a všechno to, co je v něm zahrnuto a obsaženo, není nic než sen (san. svapna, pál. supina), přelud (májá), halucinace ze šerosleposti (timira). Všechny věci existují jen jako objekty poznání a mimo poznání jsou nereálné; znamená to tedy, že jsou to jevy duševní, myšlenkové. Asangův idealistický monismus či spíše non-dualismus (san. advaitaváda), tak blízký doktríně vesmírné prázdnoty, má v sobě výrazný zárodek substancialismu, jejž ostatní buddhisté tvrdě odmítali; mnozí vidžňánavádští myslitelé ho však umně rozvíjeli. Mádhjamikové a ostatní jejich odpůrci jim měli za zlé, že vlastně obnovili pojetí duše, a tak do buddhismu zanesli bráhmanský monismus upanišad. Mistr Asanga kladl důraz hlavně na praktickou součást nauky – na jógáčáru. Jeho učedníci však naopak, a to snad proto, aby byli teoreticky lépe vyzbrojeni proti svým ideologickým odpůrcům a aby své učení dále myšlenkově rozvíjeli.