Bůh (JKI-K)
Bůh Pojem označující zákl. „předmět“, „cíl“ kř. víry, numinózní protějšek člověka. Chápe se jako Absolutno, k němuž člověk vztahuje relativitu vlastního bytí a bytí stvořeného světa. V křesťanství je pojem B. vykládán personálně – je jeden trojjediný B. o jedné podstatě a třech osobách (Bůh Otec, Bůh Syn a Duch sv.; Trojice) – a je charakterizován řadou vlastností (atributů): věčností, nekonečností, nezměnitelností, všudypřítomností, všemohoucností, vševědoucností, milosrdenstvím, spravedlností, moudrostí, věrností člověku, svatostí, milostí, láskou. Je chápán jako stvořitel vesmíru (stvoření), jemuž dává imanentní smysl stvořením člověka ke svému obrazu a transcendentní smysl vysláním Ježíše. Kř. učení o B. (teologie) vypracovalo systém pevných výroků (dogmat), zdůvodnění a důkazů boží existence, které vycházejí z možnosti rozumění řeči o B. To je však nemyslitelné bez jistého předjímavého rozumění otázce po B., založeného na lidské zkušenosti se světem a se sebou samým, protože v důsledku je rozuměním řeči o B. pouze víra. Otázka po B. jako jeden z antropologicky konstantních momentů tak nemusí souviset přímo s vírou v existenci B., jako spíš s problémem, co se myslí pojmem B., co má na mysli řečník o B. Často vznášená otázka po existenci B. je pak z hlediska filosofie náboženství svým významem druhořadá při pozitivním i negativním odpovídání, protože rozhoduje jednak myšlenkový obraz B., v němž je jeho bytí (či nebytí) naprosto reálné, jednak důsledky tohoto obrazu pro jednání člověka.
Viz též: Bůh (JKI-J), Alláh (JKI-I)