konsekrace (JKI-K)

konsekrace ( z lat. consecratio – posvěcení) 1. Liturg. úkon, jímž se zaslibuje nebo určuje k službě Bohu osoba (biskup, opat) nebo věc (kostel, oltář, kultovní předměty). 2. V římkat. liturgii nejdůležitější část mše svaté – proměňování, při němž kněz světí (konsekruje) chléb a víno a proměňuje je v tělo a krev Krista (transsubstanciace).