Višva Guru Díp Hindu Mandir

Náboženská společnost Višva Guru Díp Hindu Mandir – české hinduistické společenství, v roce 2002 registrovaná pod názvem Česká hinduistická náboženská společnost (k oficiální změně názvu došlo v roce 2016), je jednou ze dvou veřejně se prezentujících organizací, jejichž založení v české společnosti inspiroval indický duchovní učitel Višvaguru mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda Purídží, krátce zvaný svámí Mahéšvaránanda nebo v důvěrném vztahu žáka k učiteli „svámidží“. Druhou takovou organizací je zapsaný spolek Jóga v denním životě. Ačkoli nejsou známy přesné počty jeho zasvěcených žáků ani účastníků kurzů jógy, praktikované na základě jím vytvořeného systému, je jasné, že Mahéšvaránandovi stoupenci a lidé jím inspirovaní tvoří zdaleka největší české společenství založené na indických náboženských tradicích.

Historie působení svámí Mahéšvaránandy

Mahéšvaránanda se narodil jako Mangílál Garg roku 1945 ve vesnici Rúpávás v indickém státě Rádžasthánu. Když mu ve dvanácti letech zemřel otec, odešel do ášramu (kláštera) u vsi Barí Khátú, založeného Šrí Díp Nárájan Mahaprabhudžím († 1963), a byl v něm zasvěcen jeho žákem Mádhavánandou (1923–2003) jako svámí (mnich) v parampaře (linii duchovních mistrů), která svůj původ odvozuje z legendární postavy Šrí Alakhpurídžího. Při zasvěcení přijal jméno Mahéšvaránanda. Po duchovním výcviku ho jeho učitel svámí Mádhavánanda pověřil šířením tradice na Západě.

Na Západ se svámí Mahéšvaránanda údajně vydal již roku 1970. Jisté je, že roku 1972 založil ve Vídni ášram, vyučoval v něm jógu a duchovně vedl své první žáky. Od počátku svého působení na Západě podnikal cesty do zahraničí a společenství jeho stoupenců postupně vznikla v několika zemích Evropy, v Severní Americe a v Oceánii. Současná (2020) prezentace mezinárodního společenství poskytuje kontakty do 24 zemí světa včetně jedné africké a jedné středoamerické. Mezinárodní společenství nese jméno Mahéšvaránandovy metody duchovní výuky jógy Jóga v denním životě.

V rodné Indii se svámí Mahéšvaránanda věnuje humanitárním aktivitám. Jejich základnou je ášram (klášter) Šrí Višva Díp gurukul Mahéšvaránand v obci Džadan v Rádžásthánu, který Mahéšvaránanda založil roku 1990. V ášramu je základní i vyšší škola a Mádhavanándova nemocnice, ášram uskutečňuje projekty zvířecích útulků (především krav), vzdělávání žen, zalesňování, ekologického zemědělství, shromažďování dešťové vody a další. Nejen v Indii, ale hlavně na Západě vystupuje svámí Mahéšvaránanda v roli horlivého zastánce mezináboženského dialogu a aktivit ve prospěch míru.

Od roku 2011 se začaly prostřednictvím internetu šířit svědectví žen o jejich údajném sexuálním zneužití ze strany svámího Mahéšvaránandy. Mahéšvaránanda všechna obvinění popřel a ačkoli v místních společenstvích docházelo k ostrým výměnám názorů, výčitkám a obviňováním někdy i s využitím zájmu médií, mezinárodní organizace svámího Mahéšvaránandu všemi způsoby obhajovala. Některé zemské organizace (především australská, ale například i česká) byly v důsledku těchto svědectví, šířených prostřednictvím internetu, a také v důsledku nekonstruktivních reakcí na ně ze strany vedení oslabeny jak v počtu členů, tak v míře jejich obětavosti pro záležitosti Mahéšvaránandova společenství.

Religionistická charakteristika společenství Višva Guru Díp Hindu Mandir

Učení a praxe svámího Mahéšvaránandy vychází z několika indických tradic. Základem je kombinace dvou klasických filosofických škol: védanty v jejím směru advaita, který reprezentuje slavný filosof Šankara, žijící patrně v 8. či 9. století, a jógy, odvozované od neméně slavného učitele Pataňdžalího, jehož život se tradičně předpokládá v první polovině 2. století našeho letopočtu. V Mahéšvaránandově přístupu se silně projevuje to, že obě tyto školy byly ovlivněny emocionální zbožností (bhakti), která se s láskyplnou oddaností vztahuje k osobně chápanému božství nebo k dokonalému duchovnímu učiteli, který božství reprezentuje. V hnutí je tedy přítomen jako předpoklad neosobního božství (brahma) převzatý z advaity, tak osobního boha, k němuž je v duchu bhakti možné vztahovat se s láskou a oddaností. Proto například může být v Mahéšvaránandově paramparě (posloupnosti duchovních učitelů) pokládán Mahaprabhudží za lidského avatára (sestoupení v lidské podobě) boha Višnua.

Cílem Mahéšvaránandova učení je všestranné a harmonické rozvíjení celé osobnosti jeho žáka. K dosažení tohoto cíle je třeba integrovat různé cesty. Fyzické tělo je rozvíjeno cestou hathajógy podle Mahéšvaránandova systému Jóga v denním životě. Není to ovšem jenom fyzické cvičení, nýbrž i etická průprava, cvičení koncentrace, očišťovací techniky a další prvky. Mahéšvaránanda přitom pracuje s konceptem prány, duchovní energie přítomné v lidském těle, a čaker, energetických center, jejichž prostřednictvím je tato životadárná energie po těle distribuována. Další cestu představuje džňánajóga, která v duchu Šankary vede žáka k poznání a vnitřnímu pochopení jednoty všeho, a tedy k překonání duality individuální duše (átman) a božské vesmírné duše (brahma). K tomuto poznání (džňána) napomáhají recitace manter za pomoci mály (růžence) a další cvičení k vědomému ovládání mysli. Karmajóga pak žáka učí nesobeckému konání ve prospěch společenství jóginů i ostatních živých tvorů. A konečně bhaktijóga rozvíjí úctu a lásku k bohu či božství reprezentovanému učitelem, který sám jednotu s bohem či božstvím realizoval – v tomto případě svámím Mahéšvaránandou.

Toto základní směřování je společné všem, kdo tvoří společenství Jóga v denním životě, a zvláště těm, kdo již byli Mahéšvaránandou zasvěceni, přijali nové duchovní jméno a osobní mantru a účastní se společných satsangů (sezení v přítomnosti učitele), bhadžanů (zpěvu manter a duchovních písní), džapy (recitaci manter a božích jmen) a společného přijímání prašadu (obětovaného a posvěceného pokrmu). Pro ty, kteří nadto ještě chtějí svůj osobní život i své veřejné vystupování více přiblížit indickým duchovním tradicím, vznikla v Česku náboženská společnost Višva Guru Díp Hindu Mandir – české hinduistické společenství.

Jejím posláním je pořádání obřadů a svátečních slavností, zakládání chrámů a středisek pro studium indických jazyků a filosofických a náboženských textů, překlady a vydávání těchto textů, šíření knih, pořádání výstav, informování a vzdělávání veřejnosti apod. Výslovně se náboženská společnost hlásí ke svámí Mahéšvaránandovi jako svému guruovi, který je duchovní i organizační hlavou společenství. Stejně jako on chce také společenství pěstovat dialog s představiteli jiných indických tradic i jiných náboženství.

Hnutí svámího Mahéšvaránandy v České republice

Na území bývalého Československa přijel svámí Mahéšvaránanda poprvé roku 1973 na pozvání Vladimíra Dohnala ze skupiny jóginů v Opavě, která působila pod hlavičkou tamního tělovýchovného oddílu. Ochotně pak přijímal i další pozvání a na setkáních hovořil i o etických otázkách, vztazích mezi lidmi, vegetariánství, ochraně přírody a podobně. V bezpečnějších malých kroužcích pak vyučoval i filosofii advaity a jógy. Jeho stoupencům se podařilo vydat i několik jeho textů; jeden v roce 1985 dokonce ve státním sportovním nakladatelství Olympia. Tak si ve sdruženích jógy, vystupujících v době vlády komunistické strany buď jako sportovní kluby nebo jako součást sítě zařízení pro zdravotní rehabilitaci, získal svámí Mahéšvaránda výbornou pověst a vybudoval si základnu svých stoupenců.

Organizační schopnosti této základny umožnily po obnovení občanských svobod po roce 1989 rychlý rozvoj center, v nichž se vyučovala jóga podle Mahéšvaránandova systému. Hned roku 1990 vznikla také dvě občanská sdružení: Česko-indická védanta společnost a sdružení Višva Guru Díp Hindu Mandir. Ačkoli žádné z těchto sdružení nezískalo velký význam, ukázaly se na nich dva způsoby přijetí Mahéšvaránandova poselství v české společnosti: na jedné straně zaměření na jógu, při němž není její náboženský rozměr explicitně zdůrazňován, a na druhé straně zaměření na indické náboženské tradice, při němž je jóga spíše prostředkem než cílem.

Masový úspěch měla místní centra Jógy v denním životě. Během krátké doby jich vznikly nejméně tři desítky a tato samostatně hospodařící centra zastřešil roku 1995 Český svaz Jóga v denním životě. To už existoval český ášram v zámku v obci Střílky na Kroměřížsku, který byl pro účely setkávání jóginů zakoupen roku 1994, rekonstruován a následujícího roku uveden do provozu s názvem Maháprabhudíp ášram. Tento majetek spravuje Nadace Živoucí světlo Maháprabhudíp satsang, založená roku 1993.

Více nábožensky zaměřené křídlo českých Mahéšvaránandových stoupenců vytvořilo roku 2002 státem registrovanou Českou hinduistickou náboženskou společnost. Jejími prvními duchovními se staly Jindra Dohnalová (* 1958), která byla roku 1991 vysvěcena jako sádhví Parvátí, a Barbora Wimětalová (* 1950), vysvěcená jako sádhví Mantrapurí roku 2001. Roku 2016 se náboženská společnost vrátila k názvu prvního občanského sdružení.

Organizace církve

Náboženské obce

Společenství je organizováno prostřednictvím místních náboženských obcí, v současnosti uvádí existenci čtyř obcí: v Praze, ve Střílkách (okr. Kroměříž), v Opavě a ve Frýdku-Místku. Oficiálním sídlem celého společenství jsou Střílky.

Počet věřících

Při sčítání lidu roku 2011 se k České hinduistické náboženské společnosti přihlásilo 427 občanů, většinou spíše ve velkých městech. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává.

Literatura

Paramhans Svámí MAHÉŠVARÁNANDA: Skryté síly v člověku. Mladá fronta, Praha 1992.
Paramhans Svámí MAHÉŠVARÁNANDA: Moje poselství. Jóga v denním životě. Krystal, Praha 1996.
Paramhans Svámí MAHÉŠVARÁNANDA: Systém Jóga v denním životě. Harmonie těla, mysli a duše. Mladá fronta, Praha 2006.
Paramhans Svámí MÁDHAVÁNANDA: Lílá Amrit, život božského mistra Šrí Maháprabhudžího. Mladá fronta, Praha 2009.
Martin FÁREK: „Učení svámího Mahéšvaránandy.“ Dingir 5, 2002, 4, s. 18–21.
Jan LAJKA: „Církev na principech hinduismu.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 94–95.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Charisma a zneužívání.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 74–77.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Letošní výročí české větve Mahéšvaránandova hnutí.“ Náboženský infoservis (on-line) 20. 12. 2018.
Ludvík ZANÁŠKA: „Svámí v nesnadných časech.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 91–93.
Aneta ZEYVALOVÁ: „Indické kořeny Mahéšvaránandova hnutí.“ Dingir 15, 2012, 3, s. 88–90.

Oficiální internetové stránky: https://hinduismus.cz/chns/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek