Řehoř VII. (JKI-K)
Řehoř VII. (vl. jm. Hildebrand, 1073-1085) Papež, zvolený aklamací lidu, která byla v rozporu s usnesením řím. synody z 1059. Již po boku svých předchůdců připravoval obnovu církve (gregoriánská reforma). Postavil se proti porušování celibátu duchovními a prodávání círk. úřadů. Svá rozhodnutí prosazoval pomocí legátů, které vysílal po celé Evropě; měli zprostředkovat spojení papežství s biskupy, které pokládal za vykonavatele své vůle. 1075 zformuloval svůj program v dokumentu Dictatus papae (Papežský diktát), v němž nárokoval, aby i světská moc byla podřízena papežství. Téhož roku zakázal udílet investituru světskou mocí. Došlo ke sporu s králem Jindřichem IV., v jehož průběhu se Jindřich IV. sklonil před papežem a jako kajícník se vydal 27. 1. 1077 do Canossy, kde Ř. VII. pobýval. Papež udělil Jindřichovi rozhřešení, avšak něm. episkopát zvolil papežem Klementa III. Jindřich IV. vstoupil s pomocí vojska do Říma a přijal tu z rukou Klementa III. císařskou korunu. Ř. VII. se uzavřel do Andělského hradu v Římě, ale Normani a Saracéni jej vojensky osvobodili. Jindřich IV. i vzdoropapež uprchli, ale zpustošené město se obrátilo proti Ř. VII. jako příčině všeho neštěstí. Utekl se do Salerna pod ochranu Normanů a tam také 25.5.1085 zemřel. 1606 byl kanonizován.