Schleiermacher, Friedrich Ernst Daniel (JKI-K)
Schleiermacher, Friedrich Ernst Daniel (1768-1834) Něm. protest. teolog, filosof náboženství a otec moderní teologie. Ovlivněn B. Spinozou, I. Kantem a F. W. Schellingem rozvinul teorii obecného pojmu náboženství, který pojal na relační psych. základně jako pocit absolutní závislosti na Bohu. Dostupnost tohoto citu lidským sebeuvědoměním je důvodem přeměny věrouky (dogmatiky) v popis sebeuvědomovacích procesů, které vedou k poznání kř. pravdy. V kritické reakci na osvícenství potvrzoval možnost na zjevení založeného rozumění obsahům kř. víry: to je úkol hermeneutiky, která má užívat pravidla rozumění tak, aby se její zásluhou staly bibl. texty srozumitelnějšími. Svým přístupem k bibli, kř. dogmatům a postavě Ježíše poskytl význ. impulzy liberální teologii a tvrzením, že náb. texty jsou se záměrem koncipované lit. útvary, ovlivnil hist.-kritickou metodu bádání. Hl. díla: Über Religion. Reden an die Gebildeten unter ihren Verächtern, 1799; Monologe, 1800; Der christliche Glaube, 1821-1822.