árjasatja (Buddh)
árjasatja [āryasatya], pál. arijasačča [ariyasacca] – úplná, vznešená a ušlechtilá pravda obsažená v Buddhově nauce, především čtyři ušlechtilé pravdy, které Buddha vyložil ve svém prvním kázání, když roztočil koleso dharmy (san. dharmačakrapravartana, pál. dhammačakkappavattana). První ušlechtilá pravda je, že na tomto světě je všechno jen samá strast (san. duhkha, pál. dukkha): narození je strastné, nemoc je strastná, stárnutí je strastné, smrt je strastná, jakož i styk s nelibým, odloučení od libého, nedosažení žádaného a také patero lnutí k bytí (san. upádánaskandha, pál. upádánakkhandha), jímž je vlastně tvořena osobnost, to všechno je strastné. Druhá ušlechtilá pravda odhaluje, že příčinou strastí je „žízeň“ (san. tršná, pál. tanhá), totiž chtivost, prosté lidské tužby, spíše choutky, a to touha po nejrůznějších požitcích, po tom, co je člověku libé, to jest chtíč (káma), touha po bytí (bhava) a touha po nebytí (vibhava); tento poslední pojem může ovšem znamenat také „znásobení či posílení bytí“, vrcholnou seberealizaci, důstojné postavení, moc a bohatství. Choutky nelze nikdy zcela uspokojit, a nadto vedou k dalším znovuzrozováním – to je karmanový (san. karman, pál. kamma) zákon – a stejně tak i touha po bytí i touha po nebytí či nabytí, neboť i to jsou činy, jež zákonitě nesou plody (phala). Tu zcela přirozeně vyvstává otázka, kudy z toho ven. A tu je třetí ušlechtilá pravda, která praví, že jakmile se potlačí žízeň, ustávají strasti, neboť není příčiny k jejich vzniku. A posléze čtvrtá ušlechtilá pravda ukazuje ušlechtilou osmidílnou či osmičlennou stezku (san. árjáštángamárga, pál. arijatthangikamagga), jež vede k potlačení žízně, a tím k odstranění strastí nebo přesněji řečeno k odstranění příčin jejich vznikání.
Viz též: bahušrutíja, sanvrtisatja