árjáštángamárga (Buddh)

árjáštángamárga [āryāṣṭāṅgamārga], pál. arijatthangikamagga [ariyaṭṭhaṅgikamagga] – ušlechtilá osmidílná či osmičlenná stezka, výklad čtvrté ušlechtilé pravdy (san. árjasatja, pál. arijasačča). V Satjavibhangasútře (pál. Saččavibhangasutta) je osm součástí ušlechtilé osmidílné stezky blíže vysvětleno takto: 1. Správný náhled, názor (san. sanjagdršti, pál. sammáditthi) je znalost (san. džňána, pál. ňána) čtyř ušlechtilých pravd (san. árjasatja, pál. arijasačča). 2. Správný záměr (san. sanjaksankalpa, pál. sammásankappa) obnáší zřeknutí se světa (san. naiškramja, pál. nekkhamma), laskavost a dobrou vůli (avjápáda) a neubližování (ahinsá, avihinsá). 3. Správná řeč (san. sanjagváč, pál. sammáváča) znamená nelhat, neklevetit a nemluvit hrubě a sprostě ani nesmyslně. 4. Správné chování (san. sanjakkarmánta, pál. sammákammanta) znamená nezabíjet, nekrást a neprostopášnit. 5. Správné žití (san. sanjagádžíva, pál. sammádžíva) je vytváření a zachovávání vlastního životního stylu vzhledem k sobě i ke společnosti. 6. Správné úsilí (san. sanjagvjájáma, pál. sammávájáma) to je cílevědomá snaha, jež postupuje čtyřmi stupni ušlechtilé stezky (san. árjamárga, pál. arijamagga) k potlačení neblahých (san. akušala, pál. akusala) a k podpoře blahých (san. kušala, pál. kusala) věcí a jevů. 7. Správné sebeupamatování se či bedlivost (san. sanjaksmrti, pál. sammásati), to jest sebeovládání, duševní vyrovnanost, důsledná introspekce, to znamená dbát těla (kája), cítění (védaná), mysli (čitta) a dharmy (san. dharma1, pál. dhamma). 8. Správné soustředění (san. sanjaksamádhi, pál. sammásamádhi) obsahuje čtvero stupňů meditace (san. dhjána, pál. džhána). V praxi se touto stezkou nekráčí rovnou, nýbrž začíná se důrazem na body třetí, čtvrtý a pátý, které vedou k eticky čistému, mravnému a ctnostnému chování a konání ve smyslu trojího naučení (san. trišikšá, pál. tisikkhá), pokračuje se prosazováním bodů šestého, sedmého a osmého, jež přivedou k soustředění (samádhi) a postup vrcholí v bodech prvním a druhém, čímž se dospěje do výšin pravé moudrosti (san. pradžňá, pál. paňňá). To jsou nezbytné předpoklady, aby ušlechtilý jedinec (san. árjadžana, árjapudgala, pál. arijadžana, arijapuggala) mohl vykročit ušlechtilou cestou (san. árjamárga, pál. arijamagga) směrem ke svatosti a k osvobození, tedy k nirváně (pál. nibbána). V hínajáně je ušlechtilá osmidílná stezka vykládána takto: 1. Pochopení čtyř ušlechtilých pravd a bezpodstatnosti (san. anátman, pál. anattá). 2. Vůle ke kajícnosti a odříkání, přátelská blahovůle a laskavost vůči všem bytostem. 3. Nelhat, neklevetit, neblábolit. 4. Zachovávat řeholi, stanovené předpisy a zápovědi. 5. Svým chováním a jednáním neškodit ostatním bytostem, například nebýt lovec, řezník, zbrojíř, voják, hospodský, vinopalník, pěstitel a prodavač drog apod. 6. Snažit se o rozvoj dobrého a o potlačení zlého v sobě z hlediska karmanu (pál. kamma). 7. Introspektivně si uvědomovat všechno své bytí a žití, své chování i konání, své tělesné i duševní procesy a stavy. 8. Spět k hlubokému soustředění ducha, jež vrcholí ve čtyřech stupních meditace (san. dhjána, pál. džhána). Bhávivéka podává výklad podle mahájány: 1. Dokonalé pochopení Buddhova „těla dharmy“ (san. dharmakája, pál. dhammakája). 2. Prohlédnutí všech falešných představ a potlačení bludů. 3. Dokonalé uvědomění o nadřazenosti jednotlivin (san. dharma4, pál. dhamma), tedy věcí a jevů, jazyku a řeči. 4. Dbale se zdržet všeho, co přináší karmanové plody (phala). 5. Uvědomit si a dokonale pochopit, že jednotliviny jako projevy reálné skutečnosti, to jest věci a jevy, jsou bez počátku a bez konce. 6. Zbavit se všech tužeb, chtíčů a choutek i lnutí a lpění. 7. Introspektivně si uvědomit své postavení v prostoru a v čase a nepřemyšlovat jalově o bytí a nebytí. 8. Dokonalý útlum myšlení a tvorby názorů.

Vladimír Miltner