Dajánanda Sarasvatí (Hind)

Verze z 24. 10. 2024, 18:07, kterou vytvořil imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu)

Dajánanda Sarasvatí [dayānanda sarasvatī] (1824–1883) – zakladatel hnutí Árjasamádž, původem z bráhmanské šivaistické rodiny v Gudžarátu, vlastním jménem Múlšankar. Již v mládí v sobě vyvinul nechuť ke konzervativní ortodoxii bráhmanského pojetí hinduismu a v dospělosti opustil domov a po několik let putoval po Indii jako sádhu. Nejprve se přiklonil k Šankarovu učení, později však našel učitele, pod jehož vedením se zahloubal do studia védských textů a objevil v nich hlubší filozofické jádro, obsahující poselství o jednotě božství. Dospěl k názoru, že védy obsahují nejvyšší pravdu, kterou pozdější populární mytologie purán znetvořuje. Po mnohaletém studiu počal vystupovat na veřejných diskusních shromážděních, na nichž příliš neuspěl, začal tedy šířit své ideje písemně, nejprve sanskrtsky a později, pod vlivem styků s činiteli Bráhmasamádže, v hindštině. Védy pokládal za neomylné zjevení, které však je nutno vykládat podle okolností nejméně na třech různých úrovních (ádhjátmika, ádhidaivika a ádhibhautika, srovn. Jáska), což je nepochybně platná zásada. Zašel však příliš daleko, když se snažil prokázat, že védy obsahují v kryptické formě také veškeré lidské vědění, včetně moderních západních idejí i vědeckých poznatků. Paradoxní je, že byl ve svých idejích do jisté míry ovlivněn západním myšlením, aniž to byl ochoten uznat. Jeho vlastní filozofie je druh monismu. Božské jsoucno se manifestuje ve třech aspektech, jako Bůh, duch (puruša) a příroda (prakrti). V praxi zcela zamítal hinduistický způsob uctívání Boha v podobě různých božstev, odmítal zvířecí oběti a zasazoval se o povznesení postavení nižších kast i dalitů (nedotknutelných). Požadoval všeobecný přístup ke vzdělání, a to i pro dívky. Bez výhrady přijímal nauku o znovuzrozování a karmickém zákonu a o osvobození z koloběhu životů.

Literatura:
Jordens, J. T. F. (1978), Dayānanda Sarasvatī, Delhi: Oxford University Press.

Karel Werner