šramana (Hind)
šramana [śramaṇa] – asketa, poustevník; poutník v bezdomoví, který usiluje o konečné vysvobození. Tento zjev má svůj původ v šeru dávnověku v hnutí většinou osamělých hledačů cíle života, kteří stáli mimo védskou tradici nebo se z ní vyčlenili. Mezi nimi byli poutníci typu „vlasatce“ (viz kéšin) a nepochybně také typy vrátjovské. Vrcholu dosáhlo toto hnutí v pozdní védské době a počínajícím období raných upanišad. Tehdy se k nim počali připojovat četní jedinci, často z vyšších vrstev, zklamaní současnou společností, mladí i vzdělaní, které neuspokojovala védsko-bráhmanská tradice, jež se následkem strnulosti v dědičné kněžské vrstvě stala duchovně sterilní.
Někteří šramané tvořili skupiny kolem význačných učitelů, zárodky pozdějších škol myšlení, náboženských tradic a směrů duchovní praxe. Dále mezi nimi byli putující filozofové, zastávající nejrůznější směry, včetně materialismu a skepticismu, kteří se zúčastňovali tehdy oblíbených veřejných diskuzí. Někteří asketi zacházeli do neobyčejných krajností v sebetrýznění nebo hladovění, v jiných kruzích lze rozeznat náznaky metodik, později známých z tantrismu. V četných skupinách se pěstovaly různé druhy meditace a jógy. Z tohoto pozadí se posléze vynořil buddhismus i džinismus.
Význam pojmu v buddhismu viz šramana (Buddh)