novota (JKI-I)
novota (arab. bid‘a) Termín islám. právní vědy, v militantně reformistických interpretacích identický s kř. pojmem hereze nebo úchylky, v konformně práv. pojetí (např. šáfi‘ovského mazhabu) chápán v dobrém i zlém smyslu. Špatná n. (al-bid‘a as-sajji‘a) bývala nejčastěji v očích ulamá, resp. fukahá v rozporu s etickým kodexem islámu, dobrá n. (al-bid‘a al-hasana) je taková, kterou ulamá shledávají bohulibou a užitečnou pro blaho obce věřících (maslahat al-umma). Podobně jako činy individua se i n. dělí do pěti kategorií: povinné (fard), bohulibé (mandúb), indiferentní (mubáh), odsouzeníhodné (makrúh) a zakázané (harám). Od 18. stol. práv. věda zejm. v Osmanské říši častěji pracuje s pojmem n. při výkladu nových jevů: povolení konzumace kávy a tabáku, používání věd. a technických vymožeností, zavádění nezbytných praktik v ekonomice a financích. Reformisté v 19. a fundamentalisté ve 20. stol. vrátili n. výrazně pejorativní význam a nazývají tak všechny pokusy, kteří chtějí islám smířit se záp. vědou, racionalitou a sekularismem.