Albert Veliký (JKI-K)
Albert Veliký (Albertus Magnus, kol. 1200-1280) Něm. filosof, teolog a přírodovědec, představitel vrcholné scholastiky, člen řádu dominikánů, zvaný doctor universalis. Studoval v Padově a Bologni, přednášel v Paříži (kol. 1243-1248), odkud odešel 1248 do Kolína nad Rýnem, kde měl spolu se svým žákem Tomášem Akvinským vybudovat nově založené studium generale. A.V. byl nejvyšším provinciálem něm. dominikánů (1254-1257), krátce řezenským biskupem (1260-1262) a posléze papežským legátem. 1931 kanonizován a prohlášen za „učitele církve“, od 1941 považován za patrona přírodovědců. Svým dílem se snažil zpřístupnit kř. Západu systém aristotelské filosofie, v němž rozlišoval mezi Aristotelem a řec.-arabskou fil. tradicí interpretace aristotelismu, která byla orientovaná spíše novoplatonsky. A.V. byl jedním z prvních evrop. učenců, kteří rozpoznali její význam pro křesťanství, což ho nakonec dovedlo k prostředkující pozici mezi středověkým aristotelismem a platonismem. Polemizoval s averroismem v učení o tzv. dvojí pravdě i v názoru, že existuje jediný (universální) duch, vylučující individuální nesmrtelnost duše. Zpracoval antropologii, v níž se jednota těla a duše projevuje v tělesných organických a duševních rozumových funkcích; tím otevřel zkoumání problému lidské tělesnosti. Ve sporu o universalia hájil umírněné hledisko a uznával, že obecniny existují před věcmi (jako ideje věcí v Bohu), ve věcech (jako esence) a v lidském rozumu (modem poznávacího procesu uchopování esencí). Při vymezování kompetencí rozumu a víry tvrdil, že filosofie se má opírat o rozum a zkušenost, teologie má čerpat z víry a zjevení; rozum tudíž přispívá k vědění, víra pak vede ke spáse. Protože obě cesty vycházejí z Boha, nemohou si protiřečit, ale doplňují se. Vedle spekulativních bádání se A.V. věnoval botanice, zoologii a astronomii, jako jeden z prvních pracoval na základě pozorování a experimentu. Ačkoli samostatný systém ani školu nezaložil, dal zásadní podnět k obratu ve scholastické teorii poznání. Hl. díla: Summa theologiae sive de mirabili scientia dei; De vegetabilibus et plantis; Quaestiones super De animalibus; Commentarii in Job. Sebrané spisy: Opera omnia I-XXI.