Elefantiné (JKI-J)
Elefantiné (řec. [město] slonoviny; aram. Jeb) Ostrov a město na Nilu poblíž dnešního Asuánu. Patrně již od 7. stol. př.n.l. zde žila žid. kolonie tvořená většinou vojáky najatými k ochraně již. hranice Egypta. Aram. papyry nalezené v E. na poč. 20. stol. ukázaly, že kolonie měla vlastní chrám, v němž byl uctíván Jahve pod zkráceným jménem Jahu. Vedle zvláštní podoby jahvismu je zde také doložen kult, v němž figuroval bůh Betel; obě božstva měla patrně božskou družku či manželku nazývanou Anat-Jahu a Anat-Betel. Vzhledem k obětnímu rituálu, spojenému zvl. se svěcením Pesachu, se žid. kolonie střetávala s kněžími místního egypt. boha Chnuma, který byl uctíván v podobě berana. Kol. 410 př.n.l. byl chrám zničen a brzy nato pravděpodobně zanikla i elefantinská diaspora. Korespondence vedená s Jeruzalémem kvůli obnově chrámu je také důležitým pramenem pro poznání raně poexilního náboženství Izraele.