Jóšijáš (JKI-J)
Jóšijáš (hebr. Jošijahu – ať spasí Jahve) Judský král (asi 640-609 př.n.l.). Po smrti svého otce Amóna nastoupil na trůn jako osmiletý. Zpočátku byl vazalem Asýrie, ale po smrti asyrského krále Aššurbanipala (668-627 př.n.l.) se vymanil z cizí nadvlády a prosazoval autonomní politiku, v jejímž rámci připojil k Judsku někdejší území sev. Izraele. Provedl rozsáhlou náb. reformu spočívající především v likvidaci mimojeruzalémských svatyň (bama) a centralizaci jahvistického kultu do Jeruzaléma. Jeho úsilí bylo legitimizováno 622/621 př.n.l. údajným nálezem Knihy zákona při opravě jeruzalémského chrámu (2Kr 22, 8-11; 2Pa 34, 8-18). Nalezená kniha, kterou J. nechal veřejně předčítat, byla patrně totožná s jádrem dnešní bibl. knihy Deuteronomium nebo s odpovídajícími pasážemi v knize Exodus. Když 609 př.n.l. vpadl do Palestiny egypt. faraón Nekó II. (609-594 př.n.l.), J. se s ním střetl v bitvě u Megida, kde padl.