oltář (JKI-J)
oltář (hebr. mizbeach) Kultovní objekt, na kterém je přinášena oběť. Starověký Izrael sdílel zákl. typy o. stejně jako jejich užití na posvátných návrších (bama) a v chrámech s okolními kulturami Syropalestiny. O. byly budovány z hlíny nebo z kamene, použití cihel ke zřízení o., obvyklé v Babylónii, považovali judští proroci za projev pohanské idolatrie (Iz 65, 3). Nejčastěji používané kamenné o. mohly mít podobu rostlé skály, balvanu nebo hromady kamení. Do jejich povrchu byly podle potřeby vyhloubeny miskovité jamky k úlitbě nebo byla jejich horní část upravena do plochy na způsob obětního stolu. Zvláštní skupinu představovaly o. vytvářené zcela uměle, často z jediného kusu kamene. Při větších rozměrech mohly být opatřeny stupni (Megido) nebo přístupovou rampou (Jeruzalém). Častým typem byl v Izraeli o. s vyčnělými hroty ve všech čtyřech rozích horní plochy, které se při některých druzích obětí potíraly krví obětního zvířete. V jeruzalémském chrámu lze podle funkce rozlišit tři zákl. typy: stůl pro předkladné chleby a kadidlový o., které byly umístěny v chrámové síni, a vnější o. s vyčnělými rohy určený pro zápalnou oběť a vybudovaný na nádvoří kněží.
Viz též: oltář (JKI-K)