Kašpar Karel Boromejský
Kašpar Karel Boromejský
v Mirošově (okr. Rokycany)
v Praze
Římskokatolický teolog, 32. arcibiskup pražský. Narodil se v učitelské rodině, studoval teologii, filosofii a církevní právo na české koleji v Římě (Bohemicum, dnes Nepomucenum). Na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta. V roce 1920 byl jmenován titulárním biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, o rok později se stal sídelním biskupem královéhradeckým. Po vynucené rezignaci F. Kordače byl v roce 1931 jmenován pražským arcibiskupem. V roce 1935 se stal kardinálem. Publikoval zejména v Časopise katolického duchovenstva, knižně Cesta k životu: sedmero časových postních řečí (1900).
Literatura:
Zlatuše Kukánová: „Kardinálský klobouk pro Karla Kašpara.“ Paginae historiae. Sborník Národního archivu 15, 2007, s. 165–211.