Buddhismus Diamantové cesty

Buddhismus Diamantové cesty je náboženskou společností, která reprezentuje tibetský buddhismus mimo země jeho vzniku a tradičního rozšíření. Společnost přizpůsobila tibetský buddhismus západní kultuře a náboženskému životu, je přitom jednou z největších buddhistických náboženských společností, které jsou na Západě aktivní. V České republice získala státní registraci v roce 2007 pod plným jménem Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.

Historie Buddhismu Diamantové cesty

Vznik společenství Buddhismus Diamantové cesty je třeba vnímat v kontextu západní vlny zájmu o tibetský buddhismus, kterou podnítil odchod řady významných představitelů této náboženské tradice z Tibetu po roce 1959. Spolu se sympatiemi ke svému politickému zápasu získávali tito představitelé na Západě také vážné zájemce o své náboženství. Jedním z nejaktivnějších misionářů se stal šestnáctý karmapa Randžung Rigpä Dordže (1924–1981), hlava linie karmakagjü školy kagjü, jedné z hlavních škol tibetského buddhismu.

Roku 1959 opustil XVI. karmapa Tibet, přesídlil do Sikkimu a obnovil tam klášter Rumtek. Tam se s ním roku 1970 setkali dánští cestovatelé Ole Krogh Nydahl (*1941) a Hannah Nydahlová (1946–2007). Byla to již jejich třetí cesta do Himálaje; na těchto cestách se stále více zajímali o tibetský buddhismus, až k němu v přítomnosti XVI. karmapy v klášteře Rumtek konvertovali (přijali útočiště). Na karmapovo doporučení pak studovali u Kalu rinpočheho (1905–1989) v Sonadě v Západním Bengálsku a po šest měsíců prováděli přípravnou praxi ngöndro. S pomocí XIV. šamarpy (druhého nejvyššího představitele školy kagjü) Miphama Čhökji Lodöa (1952–2014, známého též jako Künzig Šamar rinpočhe) na sebe vzali sliby bódhisattvy působit pro dobro všech bytostí. Roku 1972 je XVI. karmapa pověřil založením meditačního centra v Dánsku.

Toto centrum Buddhismu Diamantové cesty vzniklo na jaře roku 1973 v Kodani. Ale již v listopadu 1972 Nadahl vyučoval ve Štýrském Hradci v Rakousku a poprvé tam udílel útočiště. Vznik tamního společenství se pak stal modelem pro zakládání dalších center Buddhismu Diamantové cesty v Dánsku i v jiných zemích Evropy. V Evropě vznikla také mezinárodní centra ve Španělsku a v Německu. Centrum Karma Guen ve Španělsku bylo otevřeno roku 1988 a od té doby je stále rozšiřováno (včetně vybudování stúpy Kálačakry roku 1994 nebo otevření knihovny tibetské náboženské literatury). Centrum také iniciovalo vznik Mezinárodního institutu tibetských a asijských studií (ITAS) roku 2003. Pro Evropské centrum byla roku 2007 zakoupena vila u německého Immenstadtu v podhůří Alp. Její rekonstrukce a stavba přilehlých budov probíhaly od roku 2013 do roku 2015.

Centra Buddhismu Diamantové cesty začala na konci sedmdesátých let vznikat i mimo Evropu a celkem je center asi 700. Jejich provozu se pravidelně účastní několik desítek tisíc buddhistů, další desítky tisíc jsou příležitostnými návštěvníky. O relativně vysokých počtech účastníků svědčí i to, že rituál poa, vedený Nydahlem, absolvovalo už asi sto tisíc lidí (pro účast na něm ovšem není nutné mít hotovu přípravnou praxi ngöndro). Nejsilnější společenství je v Dánsku a v Německu, velmi úspěšné je také v dalších zemích střední a východní Evropy (především v České republice); relativně malý počet následovníků i center je naproti tomu ve Spojených státech a ve Velké Británii.

Religionistická charakteristika Buddhismu Diamantové cesty

Společenství Buddhismus Diamantové cesty je západní součástí školy tibetského buddhismu kagjü, která ctí jako svého zakladatele Gampopu (1079–1153), žáka slavného Milaräpy (1040–1123). Gampopa se stal učitelem prvního karmapy a řetězec dalších karmapů spoluformoval náboženské, kulturní i politické dějiny Tibetu. V osobách dvou XVII. karmapů ale došlo v této škole ke schizmatu. Až teprve 11 let po smrti výše zmíněného XVI. karmapy byl rozeznán jeho nástupce, Orgjän Trinlä Dordže (*1985). Pravost určení tohoto chlapce ale byla zpochybněna a významní představitelé školy kagjü, kteří s určením nesouhlasili, nalezli převtělení XVI. karmapy v jiném chlapci a roku 1994 ho uvedly do úřadu. Ve schizmatu se Ole a Hannah Nydahlovi postavili se na stranu tohoto druhého chlapce a za XVII. karmapu uznali Thinläho Thaje Dordžeho (*1983).

Základním učením školy kagyü tak, jak je přijímá a praktikuje společenství Buddhismus Diamantové cesty, je Velká pečeť (mahámudra): je to cesta k osvícení tím, že adeptu je odhalena buddhovská podstata všech bytostí i jeho vlastní mysli. Před samotnou praxí Velké pečeti adept „přijímá útočiště“ (jako výraz konverze k buddhismu), přijímá nové tibetské jméno (které ovšem v běžném styku obvykle nepoužívá) a praktikuje tzv. čtyři přípravná cvičení (ngöndro). Ta spočívají jednak v osvojení čtyř základních myšlenek, jednak v provedení čtyř cvičení.

První základní myšlenka připomíná jedinečnost a vzácnost naší současné existence, neboť ji můžeme využít k vysvobození a osvícení. Druhou myšlenkou je přesvědčení o pomíjivosti všeho a třetí myšlenkou existence karmy, tedy zákona příčiny a následku. Čtvrtá základní myšlenka poukazuje na to, že osvícení je jedinou skutečnou a trvalou radostí. Čtyři cvičení, jež slouží k očištění a k hromadění zásluh, obsahují vykonávání poklon, recitaci stoslabičné mantry, provádění meditace darování mandaly a recitaci formule k uctění duchovního učitele (lamy). Každé z těchto čtyř cvičení musí být opakováno v počtu 111 111, a přípravná praxe tak může trvat i několik let.

Na této individuální cestě adepta doprovázejí společné meditace v centru, čtyři na sebe navazující iniciace, meditační kursy, kurs vědomého umírání poa (phowa) a další učení, zasvěcení a aktivity. Základní praxí je lamä naldžor (gurujóga), meditace na XVI. karmapu, známá také jako meditace tři světla. Meditace i přednášky v centrech končí zpívaným vzýváním ochránce Mahákály, které je připisováno VIII. karmapovi. Pro každodenní praxi jsou vhodné ještě jiné meditace, práce s rušivými emocemi, identifikace s buddhovským stavem duchovního učitele a další metody.

Karmapovo pověření k zakládání center Nydahlovi nechápali jako vznik nové tradice (jako západní, anebo dokonce synkretickou verzi buddhismu), ale jako součást nyní již globální tradice karmakagyü. Po celou dobu své existence je proto společenství Buddhismus Diamantové cesty v těsném kontaktu s duchovními autoritami linie karmakagjü, kromě zmíněných karmapů a XIV. šamarpy také s Džigme rinpočhem (*1949), Šerabem Gjalcchenem rinpočhem (*1960) a dalšími.

Učení vadžrajány (diamantové cesty), které Ole Nydahl převzal od svých učitelů a přizpůsobil svým žákům, je ve společenství Buddhismus Diamantové cesty považováno za učení samého historického Buddhy, určené Buddhovým výjimečným a schopným posluchačům, kteří jsou schopni jít rychlou, ale i nebezpečnou cestou k osvícení. Kvůli nebezpečnosti této cesty je nutné být v úzkém a důvěrném kontaktu s duchovním učitelem – lamou. Ole Nydal ovšem neměl ambici vytvořit na Západě úplnou strukturu nositelů tradice karmakagjü, kterou tvoří mniši, jógini a laici, nýbrž stanovil, že jeho centra budou místy laického a jógického buddhismu. V důsledku laického charakteru Nydahlovy mise může být učení a praxe v těchto centrech cíleně přizpůsobeno kultuře Západu a způsobu života mladé generace. Není vyžadována změna životního stylu a například ani celibát. Kvůli tomu, že Nydahl není mnichem, byl dříve ve škole kagjü dokonce zpochybněn jeho titul „lama“.

Buddhismus Diamantové cesty v České republice

Ole Nydahl již v osmdesátých letech několikrát navštívil Československo a vyučoval dharmu v soukromých prostorách. Jeho první veřejná přednáška se konala již ve svobodných poměrech roku 1990. První centrum Karma Dubkji Ling vzniklo v Praze roku 1994, roku 1995 se konal první kurs poa. Roku 1996 byl pro správu nemovitého majetku založen nadační fond Nydahl. Jednotlivá centra, která od poloviny devadesátých let rychle vznikala, byla od roku 1995 spojena v občanském sdružení Společnost Diamantové cesty (v současnosti má právní status zapsaného spolku). Roku 2007 společenství získalo registraci státu jako náboženská společnost pod jménem Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.

Organizace církve

Meditační centra a církevní zařízení

Buddhismus Diamantové cesty, resp. Společnost Diamantové cesty spravuje v současnosti více než dvacet meditačních center v České republice. Některá z nich, například v Brně a v Praze, získala a upravila si vlastní prostory k setkávání, meditacím a duchovním cvičením. Společenství disponuje také retreatovými centry ve Vyhlídkách u Českých Budějovic, na Trojáku u Hošťálkové (okr. Vsetín) nebo v Těnovicích na Rokycansku. Posledně jmenované centrum, budované od roku 1997, dokáže pojmout i několik tisíc buddhistů především v provizorních příbytcích. Roku 2014 v něm byla zasvěcena stúpa. Nakladatelství Bílý deštník vydává od roku 1997 hlavně spisy Oleho Nydahla a od roku 1999 reprezentativní časopis Buddhismus dnes, jehož hlavní články jsou přebírány z mezinárodního vydání.

Počet věřících

K buddhismu bez bližšího určení se v rámci sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 6 817 osob, zřejmě jenom část z nich však byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Buddhismus Diamantové cesty, tehdy už oficiálně registrovaný jako náboženská společnost, poprvé zachytil následující census v roce 2011. Hlásilo se k němu 3 484 osob (dalších 2 617 osob se přitom hlásilo k jiným typům buddhismu), s nejvyšším podílem v Praze, Brně a Ostravě. Malé počty osob hlásících se k Buddhismu Diamantové cesty však byly rovnoměrně rozloženy prakticky ve všech okresech, přičemž je obtížné soudit, šlo-li ve všech případech o praktikující členy společenství, nebo jen o různé sympatizanty. Samotná náboženská společnost počet praktikujících či věřících neudává.

Literatura

Kateřina HAMPLOVÁ: „Na cestě k osvícené mysli.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 87–90.
Kamila KLINGOROVÁ: „Diamantová cesta každodenním životem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 90–92.
Tomek LEHNERT: Darebáci v rouchu. Interní kronika současných čínsko-tibetských intrik v linii Karma Kagjü buddhismu Diamantové cesty. Bílý deštník, Brno 2000.
Fréderic LENOIR: Setkávání buddhismu se Západem. Volvox globator, Praha 2002.
Eva MADARÁSZOVÁ: „Ngöndro a česká vadžrajána.“ Dingir 15, 2012, 1, s. 17–19.
Petra MORAVCOVÁ – Jaroslav PEŠTA: „Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü.“ Pp. 108–115 in Jan Honzík (ed.): Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. DharmaGaia, Praha 2010.
Alexandr NEUMANN: „Na slovíčko. Rozhovor s Alexandrem Neumannem.“ Tibetské listy 18, zima 2002.
Lama Ole NYDAHL: Jak se věci mají. Živé pojetí buddhismu. Společnost Diamantové cesty, Praha 1999.
Lama Ole NYDAHL: 108 otázek a odpovědí. Buddhovy nauky v každodenním životě. Bílý deštník, Brno 2002.
Lama Ole NYDAHL: Čtyři přípravná cvičení. Ngöndro – první kroky v Diamantové cestě buddhismu. Bílý deštník, Brno 2002.
Lama Ole NYDAHL: Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. Rizika a radosti. Bílý deštník, Brno 2004.
Lama Ole NYDAHL: Moje cesta k lamům. Bílý deštník, Brno 2005.
Lama Ole NYDAHL: Velká pečeť: prostor a radost bez hranic. Bílý deštník, Brno 2006.
Lama Ole NYDAHL: Otázky a buddhistické odpovědi. Bílý deštník, Brno 2010.
Lama Ole NYDAHL: O smrti a znovuzrození. Pohled buddhismu na poslední okamžiky života, Brno: Bílý deštník 2011.
Ole NYDAHL: Hovory s lamou Ole Nydahlem. Ogme, Praha 1996.
Ole ONYDAHL: Moudrost okamžiku: buddhismus Diamantové cesty v otázkách a odpovědích. Bílý deštník, Brno 2006.
Ole NYDAHL: Být užitečný. Pohled buddhismu na smysluplný život. Bílý deštník, Praha 2013.
Hannah NYDAHLOVÁ: „Způsob, jakým nám předával učení, byl velmi zručný.“ Buddhismus dnes 14, 2007.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Jde to velmi dobře. Rozhovor s lamou Ole Nydahlem.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 94–97.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Vyslanci XVI. Karmapy.“ Dingir 20, 2017, 3, s. 84–87.

Oficiální internetové stránky: https://bdc.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek