hřích (JKI-K)
hřích Porušení smlouvy s Bohem, tj. neposlušnost vůči božímu zákonu, porušení mystického spojení s Kristem, odmítnutí království božího a zavržení následování Krista. Římkat. církev rozeznává h. dědičný (hřích prvotní), který zahladí jen křest, a h. skutečný, jehož se člověk vědomě dopouští. Systematika h. je složitá. Rozeznávají se h. hlavní (těžké), které jsou zdrojem jiných h.; jsou to pýcha, lakomství, nestřídmost, hněv, lenost, závist a smilstvo. Jiné h. jsou zaměřeny proti Duchu sv.; sem patří hříšné spoléhání na milosrdenství boží, zoufalost nad možností polepšení a odpuštění, odpor proti svému lepšímu poznání, opovržení a nepřátelství vůči dokonalejšímu, zatvrzelost a úmyslné trvání na h. Tzv. h. cizí páše ten, kdo k h. ponouká, radí nebo dává rozkaz, i ten, kdo h. netrestá, tají, chválí, hájí nebo se na něm podílí.
Viz též: hřích (JKI-J), hřích (JKI-I)